7 C 1/2024-49 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřels žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě mu poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, které kromě splátek jistiny obsahovaly smluvní úrok, poplatkya náklady. Informace o výši, počtu a četnosti splátek byly žalovanému sděleny každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému též dostupný online. Žalobce tvrdil,že žalovaný sjednané splátky vůbec nezačal hradit. Proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 27. 10. 2021 zesplatnil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 23 490,75 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku za dvě smluvně sjednané upomínky k platbě ve výši 600 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 2 890,75 Kč. Kromě toho se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 3 404,72 Kč (za období od 28. 10. 2021 do 27. 9. 2023) a dále jej požaduje ve výši 8,5 % ročně z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a také úhrady smluvního úroku, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 8 435 Kč (od 28. 10. 2021 do 27. 9. 2023) a následně ho žádá ve výši 21,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tedy v záměrně nižší sazbě než byla mezi smluvními stranami sjednána ve Smlouvě. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce ji posoudil s odbornou péčí. Vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Také zkoumal a vyhodnocoval jeho výplatní pásky za duben až červen roku 2021. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne19. 7. 2021 za prokázané, že na jejím základě se společnost , právnická osoba, zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s tím, že žalovaný celkově vrátí 26 498,48 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno pevnou sazbou ve výši 54 % ročně. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaný bude poskytovateli úvěru hradit minimální splátku zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok, která je vyčíslena na základě anuitní platby v závislosti na délce splátkového období 24 měsíců s tím, že rozpis plateb bude vystaven každý měsíc a bude dostupný v internetovém účtu žalovaného. Z rozpisu plateb z 19. 7. 2021 je patrné, že první splátka činila 1 388,14 Kč a měla být uhrazena do 23. 8. 2021. Dle rozpisu plateb ze dne 16. 9. 2021 a 18. 10. 2021 měl žalovaný i pro další měsíce rozepsané splátky v této výši. Skutečnost, že částka ve výši 20 000 Kč byla žalovanému fakticky poskytnuta dne 19. 7. 2021 na účet , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se podává z potvrzení o provedení transakce a taktéž z denní historie, z níž je rovněž patrná nulová platební morálka žalovaného. Z fotografie občanského průkazu žalovaného č. , tel. číslo, se podává, že právní předchůdce žalobce totožnost smluvního partnera ověřoval na základě fotokopie jeho osobních dokladů. Z fotografie listiny označené jako Verdienstabrechnung vystavené na jméno žalovaného za 04/, 05/ a 06/21 je patrná výplata za uvedené měsíce od , Anonymizováno, , Anonymizováno, & , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , a to ve výši 592,37; 1 052,91 a 1 220,35 euro. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) ve spojení s Potvrzením o úhradě za postoupené pohledávky vyplynulo, že společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že změna věřitele byla žalovanému dne 29. 9. 2023 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023. K úhradě dlužné částky vyzýval žalovaného nejprve sám právní předchůdce žalobce, a to výzvami z 14. 9. 2021 a 27. 9. 2021, v nichž ho vyzval k úhradě dlužných splátek ve výši 1 388,14 Kč a následně 3 397,52 Kč. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ datované 15. 2. 2024 soud zjistil, že k úhradě žalovaného vyzval i žalobce, pro zaplacení mu stanovil lhůtu do 1. 3. 2024 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 16. 2. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. K aktuální majetkové situaci žalovaného pak soud z evidence práv pro osobu zjistil, že žalovaný není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník či oprávněný z jiných věcných práv. Dle zpráv Úřadu práce ČR, Kontaktního pracoviště ve Strakonicích a v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2024 nebyl žalovaný nikdy veden jako uchazeč o zaměstnání na žádném úřadu práce v tuzemsku a nepobírá žádné nepojistné sociální dávky. Okresní správa sociálního zabezpečení pro Jihočeský kraj, Plzeňský kraj a Karlovarský kraj téhož dne soudu sdělila, že žalovaný není poživatelem důchodu vypláceného českou správou sociálního zabezpečení a nejsou mu vypláceny dávky nemocenského pojištění. Tutéž informaci sdělila dne 18. 7. 2024 Česká správa sociálního zabezpečení, která navíc uvedla, že posledním zaměstnavatelem žalovaného byl do 31. 10. 2023 , právnická osoba, Podle Odboru dopravy Městského úřadu Strakonice není žalovaný ke dni 16. 7. 2024 vlastníkem ani provozovatelem žádného vozidla.4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností Provident Fiancial s.r.o. postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 o. z. na žalobce. O změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnos