1 C 269/2025-26 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 26 296,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je provozovatelkou centra digitálního tisku a grafického studia. Žalovaná si dne 21. 11. 2024 objednala tisk diářů a kalendářů, žalobkyně zakázku zhotovila a vyúčtovala za ni částku 76 296,56 Kč se splatností 7. 1. 2025. Žalovaná uhradila fakturu pouze částečně, když dne 28. 2. 2025 uhradila 50 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná neuplatnila práva z vad díla včas, respektive neuplatnila je vůbec.2. Žalovaná nerozporovala, že si u žalobkyně objednala kalendáře a diáře za cenu, kterou žalobkyně vyúčtovala. Uvedla, že fakturu za dodané diáře a kalendáře uhradila jen zčásti, neboť některé diáře byly vytištěny špatně, asi dvě třetiny z kalendárií byly v prosinci přetištěny, neboť nevyhovovaly, následně žalovaná zjistila rovněž vadu diářů, byly špatně děrované, listy se v kroužkové vazbě vlnily. Vadné děrování žalovaná zjistila mezi vánočními svátky 2024, 27. 12. 2024 poslala jednateli žalobkyně e-mail s výzvou, aby se jí ozval, dne 6. 1. 2025 se jej pokusila telefonicky kontaktovat, avšak nezastihla jej, předpokládala, že se jí ozve zpět. Vady nereklamovala, fakturu uhradila jen částečně, uvedla, že nebyla motivována k tomu, aby vady vytýkala, když se o to žalobkyně vůbec nezajímala. Vady oznámila jednateli žalobkyně v červenci 2025, bez fotografií, v reakci na předžalobní výzvu. Žalovaná uvedla, že nebude platit za vadné zboží.3. Mezi účastníky nebylo sporné, že si žalovaná objednala u žalobkyně diáře a kalendáře v dohodnuté ceně 76 296,56 Kč, že žalobkyně objednané kalendáře a diáře vytiskla dle objednávky a dodala žalované. Skutečnost, že žalovaná u žalobkyně objednala tisk 250 ks měsíčních kalendárií v ceně 15 633,20 Kč, 120 ks organizačních listů v ceně 7 078,50 Kč, 300 ks náplně do kalendáře za cenu 27 606,15 Kč a 300 ks titulních stran diáře se stříbrnou folií v ceně 9 135,50 Kč (vše včetně DPH) je prokazováno objednávkou žalované ze dne 21. 10. 2024 ve pojení s potvrzením objednávky žalobkyní. Za dodané vytištěné diáře, kalendária a kalendáře žalobkyně vyúčtovala žalované částku 76 296.56 Kč, jak vyplývá z faktury ze dne 28. 11. 2024 č. , hodnota, se splatností 7. 1. 2025. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná uhradila částku 50 000 Kč dne 50 000 Kč. Z předložené e-mailové korespondence vyplývá, že účastníci spolu komunikovali ohledně objednávky a dodání kalendářů, diářů a kalendárií. Z důkazů, které soud provedl a nejsou v rozsudku výslovně uvedené, soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.4. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 2568 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyně splnila svou povinnost ze smlouvy a provedla pro žalovanou objednané dílo.5. Žalovaná uvedla, že nebude hradit rozdíl mezi dohodnutou a vyúčtovanou částkou a částkou 50 000 Kč z toho důvodu, že dodané zboží bylo vadné. Soud se proto zabýval tím, zda žalované vzniklo právo z vadného plnění.6. Podle § 2617 o.z. má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti.7. Podle § 2618 o.z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.8. Již z tvrzení žalované je zřejmé, že vady díla zjistila po vánočních svátcích roku 2024, na zjištěné vady reagovala tím, že neuhradila fakturu zcela, nýbrž pouze částečně ve výši 50 000 Kč. Žalovaná nebyla motivována tvrzené vady vytknout, když sama žalobkyně se nezajímala o důvod, pro který žalovaná fakturu uhradila jen zčásti. Základní informaci o vadách díla sdělila žalovaná žalobkyni až v reakci na předžalobní výzvu v červenci 2025. Žalobkyně namítla, že žalovaná neuplatnila práva z vad díla včas, respektive uvedla, že je neuplatnila vůbec. Oznámení vad objednatelem však musí být ve smyslu § 2618 o.z. určité, musí být zřejmé, jaké konkrétní vady jsou vytýkány či jak se projevují. Objednatel má dle § 2104 a § 2105 o.z. ve spojení s 2615 odst. 2 o.z. povinnost dílo prohlédnout co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci. Zjištěné vady díla musí zhotoviteli oznámit bez zbytečného odkladu poté, co vadu zjistil, či měl při náležité pozornosti zjistit. Žalovaná tvrzené vady díla zjistila nejpozději do konce roku 2024, avšak nijak je žalobkyni jako zhotoviteli nevytkla nejméně do července 2025. Lhůtou bez zbytečného odkladu se rozumí krátká lhůta - v řádu dní, maximálně týdnů. Žalované nic nebránilo vady žalobkyni oznámit bez odkladu po jejich zjištění, skutečnost, že na její zmeškaný hovor a e-mailovou výzvu se vzkazem, nechť se ozve, jednatel žalobkyně nereagoval, neznamená, že by žalovaná splnila svou povinnost a vady řádně a včas oznámila. Žalované nic nebránilo např. e-mailem či jinak vady žalobkyni včas oznámit a uplatnit práva za vady díla. Žalovaná však toto neučinila a reagovala částečnou úhradou ceny díla. Žalobkyně namítla pozdní, resp. žádné oznámení vad díla žalovanou, proto nelze v soudním řízení právo z vadného plnění žalované přiznat a započítat proti žalované pohledávce ve smyslu § 1987 o.z. Za této situace nebylo potřeba provádět dokazování ohledně tvrzených vad dodaného zboží. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná zmiňovala slibovanou slevu z ceny díla, avšak po poučení o povinnosti tvrdit a navrhovat k tomu důkazy uvedla, že žádná skutková tvrzení ani důkazy nemá.9. Za situace, kdy žalobkyně splnila svou povinnost a provedla a dodala žalované zboží, avšak žalovaná uhradila sjednanou cenu zboží pouze částečně, když namísto sjednané ceny 76 296,56 Kč uhradila pouze 50 000 Kč, soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit nezaplacený zbytek ceny díla ve výši 26 296,56 Kč. O nároku na úrok z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud přiznal žalobkyni odměnu za 4 úkony právní služby v sazbě po 2 180 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a to za následující úkony právní služby: převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání dne 11. 11. 2025. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu paušálních výdajů za 4 úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu celkem ve výši 1800 Kč. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na jednání soudu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů za cestu k soudu a zpět autobusem na trase Praha – Strakonice, jedna jízda 80 Kč, celkem 160 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času na shora uvedených cestách ve smyslu § 14 advokátního tarifu v částce 150 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč, tj. 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH z částky 11 580 Kč představující součet shora uvedených částek. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 052 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 063,80 Kč, kterou je žalovaná povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.