1 C 300/2024-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 27 500 Kč s úrokem z prodlení představující dlužnou jistinu v částce 27 500 Kč, dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 4. 2025. Žalobkyně tvrdí, že na základě shora uvedené smlouvy o podnikatelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla dne 17. 4. 2025 převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr v celkové částce 40 000 Kč uhradit žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, uhradil jen verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na možný spor ohledně povahy smlouvy o úvěru, se žalobkyně se domáhá pouze úhrady nesplacené jistiny 27 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem, uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, protože žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Poukázal na to, že žalovaný je omezeně svéprávný je schopen splácen cca 1 000 Kč měsíčně, neboť pobírá plný invalidní důchod v částce 10 030 Kč a dále příspěvek na bydlení. Opatrovník kontaktoval žalobkyni s nabídkou úhrady jistiny, avšak bez odezvy.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 16. 4. 2025 č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), ve spojení s potvrzeními , právnická osoba, . o provedených transakcích a ze sdělení Raiffeisen Bank, a.s. soud zjistil, že žalovanému byla dne 17. 4. 2025 převedena žalobkyní na účet uvedený ve Smlouvě částka 27 500 Kč. Skutečnost, že žalovaný na úhradu poskytnuté jistiny neuhradil ničeho, nebylo žádnými důkazy vyvráceno. Dopisem ze dne 27. 7. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl jím vyzván k úhradě částky 32 047 Kč.4. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2. 9. 2016 č.j. , spisová značka, byl žalovaný na dobu tří let od právní moci omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen samostatného právního jednání nad rámec obstarávání běžných záležitostí každodenního života vyjma možnosti nakládat s finančními prostředky do částky 5 000 Kč měsíčně, vyjma právního jednání související s výkonem aktivního volebního práva a vyjma jednání při obstarávání si svých záležitostí na úřadech v souvislosti s podáváním žádosti o přiznání dávek sociální podpory, vyřizování dokladů a dalších jednání, jejichž předmětem není plnění vyšší než 5 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 10. 2016. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 8. 2025 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 16. 9. 2025, byl žalovaný omezený ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Důvodem omezení svéprávnosti žalovaného je trvalá duševní porucha, a to paranoidní schizofrenie v reziduální fázi.5. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný nebyl vzhledem k omezené svéprávnosti způsobilý k uzavření Smlouvy, ta je proto ve smyslu § 581 o. z. neplatná. Dalším důvodem neplatnosti Smlouvy je skutečnost, že žalobkyně se neposuzovala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože Smlouva se nazývá smlouva o spotřebitelském úvěru, dospěl soud k závěru, že se jedná o spotřebitelský úvěr, nikoli o úvěr podnikatelský, a to z následujících důvodů. Spotřebitel je definován v paragrafu 419 o. z. tak, že je jím každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle paragrafu 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.6. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 23 Cdo 1861/2010, dovodil, že má-li se jednat o závazkový obchodní vztah, musí jít o vztah mezi podnikateli, a dále musí být při vzniku tohoto závazkového vztahu zřejmé, že se s přihlédnutím ke všem okolnostem týká jejich podnikatelské činnosti. V rozsudku ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 23 Cdo 705/2017 Nejvyšší soud uzavřel, že pro závěr, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je rozhodující zejména účel jednání takové osoby v tomto smluvním vztahu. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1685/2015 ze dne 29. 11. 2016 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní.“ Ústavní soud v usnesení ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. II ÚS 1176/21 uvedl, že pro určení postavení účastníka v konkrétní smlouvě není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, nýbrž je třeba zkoumat faktický stav věci. Podstatné je odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo mimo tento rámec. Ústavní soud dovodil že rovněž osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v daném vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze podle Ústavního soudu prokazovat pouze tím, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním číslem podnikatele, ani tím že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Žalobkyně je subjektem poskytující spotřebitelské úvěry. Smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je nazvána smlouvou o podnikatelském úvěru, žalovaný je v ní označen datem narození, rodným číslem, adresou místa podnikání a identifikačním číslem. Ve Smlouvě se uvádí, že je úvěr poskytován na financování podnikatelských potřeb klienta. Blíže však nebyl podnikatelský účel, na který byl žalovanému úvěr ze strany žalobkyně poskytován, specifikován. S ohledem na omezenou svéprávnost žalovaného až na záležitosti každodenního života je zřejmé, že žalovaný žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjel a vyvíjet ani nemohl. S ohledem na shora citovanou judikaturu, kdy pouhé označení smluvní strany jako podnikatele ani údaj, že úvěr je poskytován pro podnikatelské účely, nepostačuje k prokázání tvrzení, že konkrétní úvěrová smlouva byla uzavírána mezi podnikateli v rámci podnikatelské činnosti dlužníka. Účel, pro který byl úvěr poskytnut, nebyl ve smlouvě žádným způsobem konkretizován, smlouva byla vyhotovená ve standardizované podobě. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru se nijak nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaný podniká a pro jaké účely žádá úvěr poskytnout. Ve smlouvě je žalovaný označen i rodným číslem a datem narození. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že žalovaný při uzavírání Smlouvy jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že se jedná o spotřebitelský úvěr, na který se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože se žalobkyně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet, je Smlouva neplatná rovněž pro nesplnění této povinnosti žalobkyně dle 86 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je i pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).8. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč, částku vyplacenou jako provizi nelze považovat za vyplacenou jistinu. Žalovaný ničeho neuhradil. Vzhledem ke skuteč