32 C 71/2025-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 9 489 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 3. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 26 měsíčních splátkách po 392 Kč. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 15 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4 037,96 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 4 189 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 723,40 Kč2. Soud dospěl k následující závěru o skutkovém stavu:3. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 3. 5. 2023 č. , hodnota, , na základě této smlouvy byla poskytnuta žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 26 měsíčních splátkách po 392 Kč. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 15 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. RPSN činilo dle smlouvy 214,10 %. Smlouva je podepsaná žalovaným, čímž dle znění smlouvy potvrdil, že mu byla vyplacena hotovostně částka ve výši 6 000 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem 9 500 Kč, nemá vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, měsíční výdaje činí 1 500 Kč, dle žádosti měl být příjem ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný zaplatil na úvěru právní předchůdkyni částku ve výši 3 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni jako postupníkovi.4. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovaným (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného, nikoli ovšem jeho výdaje.10. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.11. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 6 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 2 300 Kč (6 000 Kč – 3 700 Kč). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 7 189 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a dalších požadovaných nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.12. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario, když v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.