32 C 77/2025-80 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 19. 7. 2024, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 7. 2024. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 73,1 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách po 3 940 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, neboť do data zesplatnění celého úvěru zaplatil pouze 8 000 Kč, následně 1 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění úvěru k okamžiku, kdy se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne 20. 10. 2024, tedy ke dni 26. 12. 2024. Podle smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru staly součástí „nové jistiny úvěru“ dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud přirostlé a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přičemž tuto novou jistinu ve výši 57 927,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle smlouvy dále vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč za prodlení u tří splátek á 499 Kč. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené žalobou nárokovala zaplacení částky 59 707 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 56 927,83 Kč a smluvní pokutě výše uvedené a nákladům vzniklým v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a pojištění ve výši 483 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou od 28. 12. 2024 do data vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 14 251,64 Kč, dále úrok, jak je uvedený výše. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výpisu z bankovního účtu a externími registry. Vyhodnocení se děje automaticky v informačním systému, tento pracuje z údajů získaných z externích databází a poskytnutých žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení byl zcela nečinný.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Z návrhu na uzavření smlouvy a oznámení o schválení úvěru je zjištěno, že žalobkyně potvrzuje schválení smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 124 452 Kč formou 36 měsíčních splátek po 3 940 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 73,09 % p. a., a to jako „pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru“. Současně se žalovaný přihlásil k pojištění, které bylo zahrnuto v uvedené platbě měsíční částkou 483 Kč. RPSN činilo dle smlouvy 103,3 %.5. Z Dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu k účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovanému byla sjednaná úvěrová částka ve výši 50 000 Kč vyplacena dne 19. 7. 2024 bezhotovostním převodem na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který byl žalovaným jako platební místo označen v návrhu smlouvy. Že jde o účet žalovaného vyplývá rovněž z výpisů o platbách ze strany , právnická osoba, .6. Z listiny označené jako Karta klienta je zjištěno, že žalovaný ke dni 1. 9. 2025 uhradil z titulu smlouvy celkovou částku 9 000 Kč.7. Z výpisů o platbách ze strany , právnická osoba, na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období duben až červenec 2024 je zjištěno, že od , právnická osoba, . na účet chodily platby v průměrné měsíční výši 28 701 Kč.8. Z listiny hodnocení klienta je zjištěno, že žalobkyně při poskytnutí úvěrů počítala s příjmy ve výši 28 000 Kč a s výdaji ve výši 9 536 Kč, přičemž výdaji byly výdaje na bydlení ve výši 4 676 Kč a dále životní minimum ve výši 4 860 Kč. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Bydlel ve vlastním bydlení. Bylo počítáno s rezervou ve výši 17 464 Kč.9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací a z reportu SOLUS je zjištěno, že proběhlo ověření žalovaného v těchto registrech.10. Z dalších listinných důkazů nebyla zjištěna žádná ve věci rozhodná skutková zjištění – s ohledem na níže uvedený závěr, případně vyplývají z jiných důkazů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Soud vztáhl výše uvedená skutková zjištění na níže uvedenou právní úpravu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalovaného, nikoli však jeho výdaje, když ona sama jejich ověřování v dostatečném rozsahu netvrdí. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalovaného a započítání životního minima. Je povinností poskytovatele úvěru vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Uvedené výdaje jsou nedůvěryhodné, ověřovány nijak nebyly. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním, mělo být zkoumáno, zda skutečně vlastní nemovitost, ve které bydlí, rovněž nelze mít za neproporční zátěž spotřebitele, aby doložil výdaje na bydlení (vyúčtování energií, SIPO, energie apod.). Pokud jiné výdaje neuvedl, nelze to zhojit tím, že se započítají náklady životního minima, mělo zde nastoupit podrobnější dotazování se na náklady a pokud by žalovaný informace nedoplnil, má toto vést k zamítnutí žádosti o úvěr. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých příjmech (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávkách, výpis z účtu, apod.), doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI, avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Zde však neproběhlo ani základní šetření výdajů žalovaného, kterým by žalobkyně své povinnosti dostála.17. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.18. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem