32 C 111/2025-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je nárok ze spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč dne 12. 8. 2024 se splatností 11. 9. 2024, včetně smluvního úroku v kapitalizované výši 450 Kč. Žaloba byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace s tím, že žalovaný si na webových stránkách žalobkyně www.svycarskapujcka.cz vybral parametry úvěru.2. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.3. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Jelikož žalobkyně netvrdila nic o zkoumání úvěruschopnosti, soud smlouvu považuje za absolutně neplatnou.8. Skutkový závěr je v takovém případě následující: žalobkyně poskytla žalovanému 1500 Kč a žalovaný na něj ničeho neuhradil.9. Žalovanému tedy vznikla povinnost tuto částku žalobkyni uhradit ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jelikož žalovaný ničeho netvrdil o svých majetkových možnostech, byla stanovena okamžitá splatnost, resp. obecná pariční lhůta tří dnů.10. Ve zbývajícím rozsahu není žaloba důvodná, jelikož nejde o dlužnou jistinu. Soud ji tedy zamítl.11. Ohledně nákladů řízení soud shledal úspěch obou stran jako obdobný, kdy sice ohledně jistiny byl úspěch žalobkyně tříčtvrtinový, avšak je třeba vzít v potaz příslušenství a rovněž také je nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci stran určení splatnosti bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný prozatím stále není v prodlení (viz též usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.