32 C 15/2026-80 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 131 909 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne 27. 1. 2022 prostřednictvím emailové komunikace za použití jedinečného kódu uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně, včetně úhrady pojištění schopnosti splácet v měsíční výši 491 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 004 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem únor 2022. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní před poskytnutím úvěru prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a v NRKI a v insolvenčním rejstříku s tím, že platební schopnosti žalované byly posouzeny jako dostatečné. Žalované byla žádost o úvěr schválena. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 66 985,07 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 499 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátky č. 10. V souvislosti prodlením žalobkyně dále požaduje uhrazení náhrady nákladů ve výši 5 400 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení přesahující 65 dnů u splátky č. 10 splatné ke dni 17. 11. 2022, došlo ze strany žalobkyně k datu 3. 3. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Nesplacená jistina a nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny ve výši 124 718,42 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od 5. 3. 2025 ke dni podání žaloby ve výši 29 501 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 56 822,12 Kč v nominální úrokové sazbě 15 % ročně od 5. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 202 348 Kč. Příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.3. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 27. 1. 2022. Celková výše úvěru činila 60 000 Kč, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 168 624 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 004 Kč, splátka zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhradu za pojištění. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena k 17. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl spotřebitelský úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,58 % ročně, RPSN činilo 87,58 %. V případě prodlení klienta s úhradou splátky o více než 30 dnů byla smlouvou ujednána povinnost úvěrovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku ohledně níž se dostal do prodlení přesahujícího 30 dnů. V souvislosti s prodlením bylo ujednáno taktéž právo poskytovatele úvěru na uhrazení účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením u každé splátky, u které se úvěrovaný ocitl v prodlení o více než 15 dnů, ve výši 200 Kč. V případě prodlení o délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru, a to jistiny úvěru, veškerých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů, tyto se stávají novou jistinou úvěru. Současně s tímto vzniká úvěrovanému povinnosti zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Úhrada za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr činila 491 Kč měsíčně. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím jedinečného kódu , Anonymizováno, (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z Předsmluvního formuláře a z Přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr a z Přihlášky do pojištění – Skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr).5. Totožnost žalované byla ověřena fotografií občanského průkazu (zjištěno z fotografie občanského průkazu žalované).6. Při hodnocení žalované bylo vycházeno z jejího pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 23 299 Kč, výše životného minima byla stanovena na částku 3 860 Kč, splátky žádné, na bydlení bylo hrazeno 3 886 Kč. Celkové výdaje činily 7 746 Kč, rezerva činila 14 553 Kč. Žalovaná uvedla, že má maturitu, žije u rodičů a je zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, (zjištěno z dokumentu Hodnocení klienta). Tvrzení žalované o příjmu byla podložena potvrzeními , právnická osoba, o příjmových platbách (zjištěno z Výpisů transakcí z účtu č. , č. účtu, ).7. Dne 27. 1. 2022 došlo k vyplacení úvěru ve výši 60 000 Kč na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, .)8. Z náhledu ČNB ARAD vyplývá, že úroková míra pro spotřebitelské úvěry v lednu 2022 činila 8 %.9. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné (s ohledem na níže uvedený závěr) rozhodné skutečnosti, případně tyto vyplývají z jiných provedených důkazů.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřej