18 C 143/2021-14 — Okresní soud v Šumperku

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni měsíční výživné manželky ve výši 5.000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že oba účastníci jsou ve starobním důchodu a mají důchod [částka], resp. [částka] měsíčně, přičemž žalobkyně hradí platby bytu a žalovaný jí přispívá pouze nepravidelně částkou [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Ze zprávy ČSSZ ze dne [datum] soud zjistil příjmy účastníků, tedy že žalobkyně pobírá měsíčně starobní důchod [částka] a žalovaný [částka], přičemž existenci jiných příjmů žalobkyně netvrdila a žalovaný to nerozporoval, to je i závěr soudu o skutkovém stavu. Podle § 697 odst. 1 věta první občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Předmětem řízení je pouze výživné manželky, nikoli příspěvek na domácnost (§ 690 občanského zákoníku). Oba manželé pobírají toliko starobní důchod, a to v podobné výši. Za tohoto stavu se jeví ingerence soudu do poměrů manželů stran výživného jako zbytečná. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.