9 C 158/2021-30 — Okresní soud v Šumperku

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.”). 2. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4.173,50 Kč s tím, že žalobkyně dodávala žalovanému plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] do odběrného místa na adrese [adresa] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou (36 měsíců) s možností prolongace smlouvy. Součástí smlouvy byl také ceník a obchodní podmínky žalobkyně. Ve smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč za neodebrání nasmlouvaného plynu od data ukončení smlouvy do konce doby trvání smlouvy. Žalovaný neplatil řádně zálohy, když nezaplatil zálohy za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvu dne [datum] odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného. V souladu se smlouvu žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý měsíc od [datum] do [datum], tedy za 21 měsíců po 400 Kč a tuto ponížila o polovinu. Smluvní pokutu žalobkyně vyúčtovala vyúčtováním [variabilní symbol], splatným dne [datum]. Na toto vyúčtování byla provedena částečná úhrada ve výši 26,50 Kč, dále již žalovaný ničeho neuhradil a to ani přesto, že mu žalobkyně dne [datum] zaslala předžalobní výzvu. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně dodávala žalovanému na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] plyn do odběrného místa na adrese [adresa], žalovaný ani přes upomínky nezaplatil stanovené zálohy za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] 2020 a z toho důvodu žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupila. Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum], žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4.400 Kč za porušení sjednaných podmínek a předčasné ukončení smlouvy za 21 měsíců po 200 Kč, a to za dobu od [datum] (ukončení smlouvy) do [datum] (konec smluvního období). Žalovaný na danou fakturu uhradil pouze částku ve výši 26,50 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu v celkové výši 4.173,5 Kč z titulu neuhrazené faktury splatné dne [datum]. Žalovaný dále již ničeho neuhradil. 6. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně svůj závazek vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi účastníky splnila v souladu s § 72 odst. 2 č. 458/2000 Sb. a žalovanému dodala do sjednaného odběrného místa plyn, včetně souvisejících služeb, žalovaný však svůj smluvní závazek zaplatit cenu za sdružené služby dodávky plynu nesplnil a žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu sjednanou v souladu s § 2048 o. z., která byla platně a určitě ujednána ve smlouvě. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.153 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Soud postupoval dle § 14b vyhlášky, když žalobkyně podává opakovaně návrhy na ustáleném vzoru v právně a skutkově obdobných sporech, když dle názoru soudu se ve věcech žalobkyně jedná stále o stejné návrhy ve věci neuhrazených faktur za dodávky energií, ve kterých se pouze mění označení uzavřené smlouvy, účastníka a specifikace jednotlivých faktur, jejichž kontrola a vložení do návrhu nevyžaduje časově náročnou činnost a právní erudici a jedná se pouze o administrativní úkon, když i důkazy se sestávají pouze z faktur, obchodních podmínek a uzavřené smlouvy.