18 C 61/2021-79 — Okresní soud v Šumperku

1. Předmětem řízení je žaloba o dlužné stočné objektu p. č. st. [anonymizováno], na kterém stojí a je jeho součástí dům [adresa] v obci a k. ú. [obec], které dle žaloby vypouští žalovaná do veřejné kanalizace bez uzavřené písemné smlouvy. Výši stanovila žalobkyně dle norem spotřeby 1.685 Kč na osobu v roce 2019 a 1.890 Kč na osobu v roce 2020. S přihlédnutím k částečným úhradám 3.791 Kč činí dle žalobkyně dlužné stočné za období 1. 10. 2019 – 31. 12. 2019 1.264 Kč a za období 1. 1. 2020 – 31. 12. 2020 5.670 Kč. Původně byla žalována částka 6.934 Kč s příslušenstvím, po částečném zpětvzetí žaloby pro částečné plnění zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 5.721 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 13. 1. 2021 do zaplacení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná odebírá od žalobkyně vodu do nemovitosti [adresa žalované] a vodu tamtéž odvání do veřejné kanalizace ve vlastnictví žalobkyně. Ohledně vypouštění vody nemají účastníci uzavřený smluvní vztah. Žalovaná má na pozemku u nemovitosti umístěnu studnu osazenou vodní pumpou, vodu z této studny používá pouze přes léto a pouze k zalévání zahrady. Na dům studna napojena není a v domě se voda ze studny nepoužívá a v žalovaném období nikdy nepoužívala. 4. Podle § 19 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, v účinném znění – dále jen„ zákon č. 274/2001 Sb.“, pokud není množství vypouštěných odpadních vod měřeno, předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které odpovídá zjištění na vodoměru nebo směrným číslům roční potřeby vody, pokud nejsou instalovány vodoměry. V případě, kdy je měřen odběr z vodovodu, ale je také možnost odběru z jiných zdrojů, použijí se ke zjištění spotřeby vody směrná čísla roční potřeby nebo se k naměřenému odběru z vodovodu připočte množství vody získané z jiných, provozovatelem vodovodu měřených zdrojů. 5. Mezi týmiž účastníky bylo vedeno v minulosti u téhož soudu řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], které pravomocně skončilo. Předmětem řízení byl zcela totožný nárok, týkal se však jiného období – nejedná se proto o překážku věci pravomocně rozsouzené, nicméně právní názor soudu (aprobovaný i odvolacím soudem) je z daného řízení bezezbytku použitelný i pro toto řízení. Žalovaná odebírá od žalobkyně vodu měřenou vodoměrem. Množství vypouštěné odpadní vody proto odpovídá podle § 19 odst. 5 věty první zákona č. 274/2001 Sb. zjištění na vodoměru. Žalovaná nevypouští do kanalizace ve vlastnictví žalobkyně vodu ze studny. Ustanovení § 19 odst. 5 věty druhé zákona č. 274/2001 Sb. je přitom třeba vyložit tak, že odběrem z jiných zdrojů je myšlen odběr z jiných zdrojů, který je následně vypouštěn do odpadních vod odváděných správcem kanalizace. Jistě zde není významná okolnost, že vlastník nemovitosti odebírá vodu i jinde (na zahradě, na chatě, na chalupě, či kdekoli jinde na území státu), nemá-li to souvislost s domem napojeným na kanalizaci v tom smyslu, že by se voda z jiných zdrojů v daném domě rovněž používala (a do kanalizace napojené na dům vypouštěla). Pro výpočet stočného tedy není rozhodující norma spotřeby, ale naměřený stav, který v daném případě odpovídá 5 m3 za období 1. 10. 2019 – 31. 12. 2019 a 18 m3 za období 1. 1. 2020 – 31. 12. 2020 v ceně 240,60 Kč a 972 Kč Tyto částky však žalovaná již zaplatila a žaloba byla v uvedeném rozsahu vzata zpět, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.312,44 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 17 %). Žalobkyně totiž vzala žalobu v části zpět pro chování žalované (procesní zavinění), která zaplatila částku, jež byla předmětem zpětvzetí žaloby, až po podání žaloby. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.934 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.400 Kč ve výši 1.134 Kč.