9 C 171/2022-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soud v Šumperku se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 1 576 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dle odůvodnění žaloby se žalovaná dne [datum] na provozovně [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno] [obec] dopustila krádeže zboží v hodnotě 350 Kč. V souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalobkyni vznikla škoda spočívající v nákladech na mzdu zaměstnance žalobkyně za dobu šetření protiprávního jednání žalované, v částce ve výši 1 576 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni v prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] co do důvodu i výše uznala a zavázala se k jeho splacení ve lhůtě do sedmi dnů ode dne podpisu tohoto prohlášení. Žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky z titulu uznání dluhu upomínkou ze dne [datum], kterou žalované zaslala doporučenou poštovní zásilkou, tato se nicméně žalobkyni vrátila jako nevyzvednutá. Z toho důvodu zaslala žalobkyně žalované opětovnou upomínku k zaplacení ze dne [datum], a to obyčejnou zásilkou. Navzdory upomínkám však žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním žalobního návrhu vyzvala žalobkyně žalovanou opětovně k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], která byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou na adresu uvedenou v protokolu o krádeži, nicméně i tato zásilka se žalobkyni vrátila jako nevyzvednutá. Ke dni podání žalobního návrhu žalovaná na dlužné částce neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 4. Z protokolu o krádeži s datem [datum] soud zjistil, že ke krádeži došlo v [anonymizována dvě slova] [číslo] v [anonymizováno]. Kupujícím byla [celé jméno žalované] [datum narození]. Hodnota věcí, které byly předmětem krádeže, byla 350 Kč. 5. Z prohlášení o uznání dluhu soud zjistil, že bylo podepsáno [celé jméno žalované] narozenou [datum]. V prohlášení žalovaná uznala, že dluží věřiteli (žalobkyni) ke dni podpisu uznání částku 1 576 Kč z titulu náhrady škody způsobené dlužníkem věřiteli zaviněným protiprávním jednáním. Žalovaná se zavázala uvedenou částku zaplatit do sedmi dnů od podpisu prohlášení. 6. Dopisem z [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou vyzvala k zaplacení částky 1 576 Kč představující náhradu škody způsobené zaviněným protiprávním jednáním, a to pokusem o krádež zboží na prodejně [anonymizována dvě slova] v Samotíškách. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky do sedmi dnů od obdržení výzvy. 7. Z kopie doručenky soud zjistil, že výzva k zaplacení byla odevzdána poštovní přepravě [datum] a vrátila se odesílateli zpět [datum]. 8. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se dne [datum] dopustila krádeže v provozovně žalobkyně, čímž žalobkyni způsobila škodu ve výši 1 576 Kč. Téhož dne žalovaná podepsala prohlášení o uznání dluhu, v němž svůj dluh ve výši 1 576 Kč z titulu náhrady škody způsobené zaviněným protiprávním jednáním uznala. Přes opakované upomínání žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. 9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni uznala (§ 2053 o. z.) a svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnila. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 576 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a se převzetí a návrh ve věci samé) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výhrad plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.