7 C 153/2023-14 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11.794,20 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný na základě dohody odebíral prostřednictvím žalobkyně pohonné hmoty – motorovou naftu, a to tím způsobem, že žalobkyní byl žalovanému [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. Žalobkyně následně žalovanému vyúčtovala odebrané množství motorové nafty fakturou znějící na částku odpovídající odebranému množství. Žalovaný dodával žalobkyni své služby jako dopravce, proto mu vznikaly nároky vůči žalobkyni z titulu těchto služeb. Následně docházelo ke vzájemným zápočtům jednotlivých pohledávek. V [anonymizováno] [rok] došlo k odběru pohonných hmot v objemu [anonymizována dvě slova], kdy při ceně [částka], navýšené o DPH, vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka] fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum]. Oproti nároku žalobkyně pak byla započtena pohledávka žalovaného ve výši [částka], k úhradě zbývá po započtení částka 11.794,20 Kč, která představuje žalovanou jistinu. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu výzvou k plnění zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně dne [datum], avšak bezvýsledně. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením dlužných částek, domáhá se žalobkyně kromě zaplacení dlužné částky také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z [anonymizována tři slova] bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] bylo odebráno [anonymizováno] litrů motorové nafty. 5. Fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému odběr pohonných hmot o objemu [anonymizováno] litrů v ceně [částka] za litr celkovou částkou [částka] splatnou dne [datum]. 6. Z Dohody o započtení vzájemných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se ke dni [datum] dohodli na vzájemném zápočtu pohledávek, dle něhož proti pohledávce žalobkyně vůči žalovanému v částce [částka] vyúčtované fakturou [číslo] byla započtena pohledávka žalovaného vůči žalobkyni v částce [částka] dle faktury s variabilním symbolem [číslo]. Rozdíl v částce 11.794,20 Kč měl být uhrazen na účet žalobkyně. 7. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. Výzva byla podána k doručení žalovanému dne [datum]. 8. Z dalších důkazů předložených žalobkyní soud neučinil žádná skutková zjištění, když skutkový stav byl spolehlivě zjištěn ze shora uvedených důkazů. 9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný odebíral od žalobkyně pohonné hmoty, kdy kupní cena za pohonné hmoty odebrané v [anonymizováno] roku [rok] v množství [anonymizováno] litrů byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] vystavenou na částku [částka] a splatnou dne [datum]. Na základě dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným byla vůči pohledávce žalobkyně dle faktury [číslo] v částce [částka] započtena pohledávka žalovaného v částce [částka]. Rozdíl ve výši 11.794,20 Kč se žalovaný zavázal uhradit na účet žalobkyně. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzván předžalobní výzvou zaslanou mu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 10. Podle § 2085 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit. Podle odst. 2 téhož ustanovení mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. 11. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. 14. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2079 odst. 1 o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě žalobkyně dodávala žalovanému zboží a pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit za něj žalobkyni kupní cenu. Žalobkyně splnila svou povinnost, když dodala žalovanému předmětné zboží, žalovaný splnil svou povinnost podle § 2079 odst. 1 o. z. zaplatit za zboží kupní cenu pouze z části, a to v rozsahu, v němž došlo k zápočtu pohledávky žalobkyně vůči pohledávce žalovaného. Žalovaný tak dluží žalobkyni na kupní ceně za dodané zboží celkem částku ve výši 11.794,20 Kč včetně DPH, když v této částce pohledávka žalobkyně vůči žalovanému nezanikla vzájemným zápočtem pohledávek. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení kupní ceny za dodané zboží v žalované výši, a to včetně úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok v souladu s § 1970 o. z., a jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.669 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.794,20 Kč sestávající z částky 1.580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.850 Kč ve výši 1.019 Kč. 17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.