6 C 273/2021-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 20. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 405,64 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 9. 2013, na základě které byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 8 000 Kč. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a banka prohlásila ke dni 4. 3. 2020 úvěr za splatný. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 605,64 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 1. 11. 2019 do 4. 3. 2020 ve výši 774,06 Kč. Od 29. 1. 2021 potom žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení a běžící smluvní úrok z jistiny ve výši 21,99 % ročně. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 30. 7. 2021, č. j. EPR 172956/2021-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 6. 10. 2021 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřely dne 29. 11. 2017dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 9. 2013, na jejímž základě byl zřízen žalovanému k běžnému účtu číslo [bankovní účet] flexikredit s výší povoleného limitu 8 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 %. Žalovanému byla poskytnuta platební karta. Jelikož žalovaný neplnil podmínky čerpání flexikreditu, ukončila banka dopisem ze dne 12. 11. 2019 poskytování flexikreditu a vyzvala žalovaného dne 5. 3. 2020, aby dlužnou částku 12 405,64 Kč zaplatil do 19. 3. 2020. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. 6. Výzvou ze dne 23. 2. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 874,18 Kč. 7. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. 8. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 12 405,64 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění, nárok na běžné úroky vyplývá z uzavřené smlouvy o úvěru. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 6 560 Kč (3 úkony právní služby po 1 620 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 10. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po 300 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.