9 C 290/2020-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinnosti žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.). Žalobu zdůvodnila tím, že vzhledem k tomu, že žalovaná jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě nereagovala v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně učiněnou ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., byla žalobkyní zařazena do evidence poplatků televizních poplatků, o čemž byla následně písemně informována. Tím vznikla žalované povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila a v období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nehradila., a to ani k písemným výzvám žalobkyně. Ta proto požadovala zaplacení dlužných poplatků za uvedené období v celkové výši 675 Kč a příslušný úrok z prodlení odpovídající zákonné roční sazbě z jednotlivých dlužných poplatků kapitalizovaný za období ode dne splatnosti jednotlivých poplatků do data vyhotovení žaloby, tj. do [datum], na částku 60,29 Kč 2. Žalovaná nejprve uvedla, že žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznává. Argumentovala tím, že sice vlastní rodinný dům na adrese [obec a číslo] a na této adrese rovněž odebírá elektřinu z distribuční soustavy, nikdy zde ale nebydlela a ani v současnosti nebydlí. Na zmíněné adrese se zdržuje její bývalý manžel, který veškerou korespondenci žalované okamžitě likviduje a žalované ji nepředává. Z žalobkyní předložených dodejek vztahujících se k jejím písemným výzvám zaslaným žalované vyplývá, že žalovaná si ani jednu z výzev osobně nepřevzala. Pokud bylo oznámení o uložení zásilky vloženo do domovní schránky, s ohledem na shora uvedené skutečnosti se o tomto žalovaná nemohla dozvědět. Kvůli problémům s doručováním písemností si ostatně zřídila datovou schránku. Žalovaná nezpochybnila svou povinnost platit televizní poplatek, uvedla však, že ji plní prostřednictvím svého současného manžela, s nímž sdílí společnou domácnost. 3. Žalobkyně na shora uvedené vyjádření žalované reagovala tak, že žalované byla výzva ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., doručena dne [datum] na odběrné místo. Žalované nic nebránilo v tom, aby případně požádala o doručování pošty na jinou adresu, případně si nastavila její přeposílání. Datovou schránku si žalovaná založila teprve v červnu 2020, proto jí předmětná výzva nemohla být zasílána tímto způsobem. Samotná poplatková povinnost není spojena s adresou pobytu žalované, její případné odstěhování nebo pobyt v jiném místě, než ve kterém odebírá elektřinu, tedy neodůvodňuje zánik její poplatkové povinnosti. Ta je totiž spojena s vlastnictvím, resp. držbou televizního přijímače. 4. Žalovaná k doplňující argumentaci žalobkyně sdělila, že žalobou uplatněný nárok uznává. 5. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Obě účastnice se z tohoto jednání řádně omluvily a vyslovily souhlas s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastnic. 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně dopisem z [datum] písemně vyzvala žalovanou, aby v případě, že v domácnosti má televizi, ale neplatí televizní poplatek, podala přihlášku k úhradě televizních poplatků. Pro případ, že by žalovaná již televizní poplatek hradila na jiné adrese, pod jiným jménem, nebo pokud by jej hradila jiná osoba v její domácnosti, vyzvala ji žalobkyně k zaslání vyplněného čestného prohlášení o této skutečnosti. K témuž byla žalovaná vyzvána i pro případ, že nevlastní či neužívá televizní přijímač. K reakci na její výzvu poskytla žalobkyně žalované lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Ta obsahovala rovněž poučení o tom, že pokud žalovaná nebude ve stanovené lhůtě na výzvu reagovat, bude automaticky zařazena do evidence poplatků s povinností hradit televizní poplatky. Výzva byla zaslána na adresu [adresa], ale též na adresu [adresa žalované], byla žalovaná ze strany žalobkyně informována o tom, že byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku a že má povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2019. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná prostřednictvím služby DINO České pošty, s.p., vyzvána k zaplacení dlužných televizních poplatků za období od září 2019 do ledna 2020 a poplatku za službu [jméno] v celkové výši 765 Kč a úroku z prodlení ve výši 21,67 Kč. Výzva byla zaslána dne [datum] na adresu [adresa žalované], žalovaná si ji osobně nepřevzala. 7. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 8. Podle § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. platí, že pokud je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 9. V řešené věci žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu ve smyslu § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. na adresu [obec a číslo], tedy na adresu, na které byla žalovaná vedena jakožto odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě. Předmětná výzva obsahovala instrukce, jak má žalovaná postupovat pro případ, že vlastní televizní přijímač a doposud se nepřihlásila jako poplatník televizního poplatku, že svou poplatkovou povinnost již plní nebo že televizní přijímač nevlastní ani neužívá. Současně obsahovala i poučení o tom, že pokud se žalovaná ve lhůtě 30 dnů k této výzvě nevyjádří, bude automaticky zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku. 10. Žalovaná tvrdila, že se na shora uvedené adrese dlouhodobě nezdržuje a nemohla se tedy seznámit s obsahem výzvy. Toto své tvrzení však nijak neprokázala. I kdyby však bylo pravdivé, je třeba poukázat na to, že žalobkyně následně žalované zaslala další dopis z [datum], který byl již doručován nejen na adresu do [obec], ale rovněž na adresu ohlašovny ([adresa žalované]), kdy je žalovaná dlouhodobě přihlášena k trvalému pobytu. Tímto dopisem přitom žalovaná byla informována o tom, že došlo k jejímu zařazení do evidence plátců televizního poplatku. Jakkoliv lze připustit, že žalovaná nemusela mít možnost seznámit se s první výzvou žalobkyně z [datum], pokud by si řádně přebírala poštu na adrese, kde je hlášena k trvalému pobytu (v době, kdy ještě neměla zřízenou datovou schránku), pak by jí bylo její zařazení do evidence plátců televizního poplatku známo a mohla by na tuto skutečnost příslušným způsobem reagovat. Jestliže je totiž pravdou, že poplatkovou povinnost dlouhodobě plní prostřednictvím svého současného manžela, s nímž sdílí společnou domácnost a který podle jejího tvrzení televizní poplatek hradí (toto žalovaná opět v řízení neprokázala), pak nic nebránilo žalované, aby tuto skutečnost žalobkyni sdělila a z evidence poplatníků se v souladu s § 8 odst. 8 zák. č. 348/2005 Sb. odhlásila. 11. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalované povinnost uhradit nárokované televizní poplatky vznikla a vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svou povinnost evidentně doposud nesplnila, je podaná žaloba v plném rozsahu důvodná. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 675 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalova