10 C 31/2022-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 90 006,13 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 13. 5. 2011. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 44 000 Kč, a to formou poskytnuté kreditní karty. Žalovaný však porušil sjednané podmínky úvěru, neboť nehradil řádně a včas dojednané měsíční splátky. Právní předchůdce žalobkyně proto dopisem z 8. 9. 2014 od smlouvy odstoupil a celý poskytnutý úvěr se tak stal splatným, a to v částce 90 006,13. Následně byla pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužného úvěru ve výši 90 006,13 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 72 987,46 Kč a dlužných úroků z jednotlivých splátek kreditní karty ode dne prodlení do odstoupení od smlouvy a to ve výši 11 486,67 Kč, dlužných poplatků účtovaných v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 5 532 Kč Vedle toho si pak nárokovala běžící smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině od 20. 6. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 13. 5. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jakož i z písemných dispozic k této smlouvě z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného formou revolvingového úvěru peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 44 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 22 000 Kč pro hotovostní čerpání, přičemž žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky související s úvěrem a splnit veškeré další povinnosti dle smlouvy. Sjednaná úroková sazba úvěru činila 22,68 % ročně, výše splátky úvěru pak 5 % z výše úvěrového rámce. 5. Z měsíčních výpisů ke kreditní kartě vystavené žalovanému soud zjistil, že po dobu trvání jejich smluvního vztahu založeného předmětnou úvěrovou smlouvou právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému poplatky ve výši 5 532 Kč. 6. Z dopisu z 9. 9. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s placením povinné minimální splátky úvěru o více než 30 dní přistoupil k vypovězení smlouvy o úvěru a dlužná částka činí 90 006,13, z toho dlužné poplatky 5 532 Kč a dlužné úroky 11 486,67 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 8. 1. 2015, jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 22. 6. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy z 15. 7. 2015 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 101 640 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu. 10. Na podkladě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky formou úvěrového rámce až do výše 44 000 Kč pro bezhotovostní čerpání a 22 000 Kč pro čerpání v hotovosti. Žalovaný takto opakovaně čerpal peněžní prostředky, přičemž byl dle smlouvy povinen tyto prostředky vrátit a současně zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok, jehož výše činila 22,688 % z poskytnuté jistiny ročně, a dále poplatky související s vedením úvěru. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, jejichž výše činila 5 % z výše úvěrového rámce, pročež dopisem ze dne 9. 9. 2014 právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděl a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 451,42 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 90 006,13 Kč. Následně postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru žalobkyni. Ta vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou svého zástupce z 15. 7. 2015. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. 12. Podle § 497 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se stala věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl uzavřením smlouvy o úvěru závazkový právní vztah ve smyslu § 497 obch. zák. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku prokazatelně splnil, když umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr. Bylo tedy na žalovaném, aby v souladu s příslušnými ujednáními smlouvy i s § 497 o. z. splnil svůj závazek ze smlouvy, vrátil poskytnuté peněžní prostředky a zaplatil smluvený úrok, respektive poplatky související s úvěrem. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas minimální dohodnuté splátky úvěru, že v důsledku tohoto jeho prodlení došlo k vypovězení celého úvěru dopisem právního předchůdce žalobkyně a že k uvedenému datu žalovaný dlužil na jistině úvěru 72 987,46 Kč, na poplatcích souvisejících s úvěrem 5 532 Kč a na úrocích 11 486,67 Kč. Bylo přitom právě na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil řádně, případně ve větším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení nečinným, se soudem nekomunikoval, na podanou žalobu nijak nereagoval. Soud proto vycházel z předložených výpisů z úvěrového účtu, z nichž se podává, že dluh žalovaného skutečně k uvedenému datu odpovídal shora uvedeným částkám. Z ničeho přitom nevyplývá, že by po zesplatnění úvěru žalovaný ještě na svůj dluh něčeho uhradil. 14. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku i s úrokem, který odpovídá ve smlouvě sjednané úrokové sazbě. 15. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 650 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 13 241,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 4 020 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 4 020 Kč podle § 7 cit. vyhl., a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 2 010 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 16 899,50 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.