15 C 11/2022-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 1 620,42 Kč z titulu nesplněné povinnosti žalovaného podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák. č. 348/2005 Sb.), s odůvodněním, že žalovaný neplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v období od ledna 2020 do prosince 2020 a za měsíc prosinec 2019 dluží částku 0,42 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých plateb televizního poplatku do dne podání žaloby ve výši 190,56 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě a výzvě po poučení soudu vyjádřil tak, že v předmětném období skutečně poplatky neuhradil, avšak nedopatřením a pokud by mu byla doručena předžalobní výzva, tak by zaplatil. Svůj dluh uznal a sdělil, že jakmile mu bude doručen rozsudek, tak uloženou částku ve stanovené lhůtě uhradí. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2022 souhlasil, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a z vyjádření žalovaného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je od června 2009 přihlášen k placení televizních poplatků. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzvala žalovaného prostřednictvím služby DINO České pošty, s. p., k doplacení televizních poplatků za období od prosince 2019 do prosince 2020, a to ve výši 1 620,42 Kč, a dále úroků z prodlení ve výši 111,31 Kč. Následně vyzývala žalovaného k úhradě uvedených dlužných částek ještě dopisem z 18. 5. 2021, výzvy byly žalovanému zasílány na adresu jeho trvalého bydliště. 5. Žalovaný se jako vlastník televizního přijímače stal ve smyslu § 8 odst. 2 a § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Povinností žalovaného bylo měsíčně žalobkyni platit televizní poplatek ve výši 135 Kč (§ 6 shora citovaného zákona). V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný ve shora uvedeném období televizní poplatek nehradil, naopak žalovaný uznal, že nedopatřením v uvedeném období poplatky neuhradil. Proto soud podané žalobě vyhověl. 6. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením shora uvedených měsíčních televizních poplatků, stíhá ho povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení, a ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s přihlédnutím k vládnímu nařízení č. 351/2013. Kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků ke dni vyhotovení žaloby, tj. k 27. 10. 2021, odpovídá v žalobě požadované částce ve výši 190,56 Kč. 7. Soud na základě všech shora uvedených závěrů ve výroku I. tohoto rozsudku podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 726 Kč (mimosmluvní odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 126 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.