3 C 155/2022-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 2 573 Kč s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikající fyzickou osobou, která byla uzavřena dne 23. 2. 2021. Předmětem pojištění bylo vozidlo tovární značky Opel, [registrační značka]. Dle pojistné smlouvy se žalovaný zavázal hradit předepsané pojistné. Pojištění trvalo od 23. 2. 2021 do 10. 5. 2022 a pojistné za tuto dobu bylo předepsáno ve výši 13 762 Kč, které se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit. Dle žaloby žalovaný po dobu trvání pojistné smlouvy uhradil žalobkyni pojistné v celkové výši 11 189 Kč, zbývající částku ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. Pojištění zaniklo ke dni 11. 5. 2022. Žalovanému vznikl dluh na pojistném ve výši 2 573 Kč. Tuto částku si tedy žalobkyně v řízení nárokovala, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z ní za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení souhlas účastníků s tímto postupem předpokládal. 4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo]. K uzavření smlouvy došlo zaplacením prvního pojistného žalovaným, přičemž pojištění bylo účinné od 23. 2. 2021. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Opel Insignia, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], jehož vlastníkem a provozovatelem byl dle smlouvy v době jejího uzavření žalovaný. Mezi účastníky bylo sjednáno roční pojistné ve výši 11 189 Kč, které mělo být hrazeno vždy jednorázově. Písemnou upomínkou z 23. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného ve výši 11 877 Kč ve lhůtě do 10. 5. 2022 a zároveň upozorněn na to, že pokud dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradí, sjednané pojištění ke dni 10. 5. 2022 zanikne. Přípisem ze dne 13. 5. 2022 pak žalobkyně oznámila žalovanému, že předmětná pojistná smlouva zanikla ke dni 10. 5. 2022 pro nezaplacení pojistného, a vyzvala jej k úhradě dlužného pojistného ve výši 2 573 Kč ve lhůtě do 26. 5. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ještě předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 24. 6. 2022, která mu byla zaslána na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě a v níž byl poučen o tom, že pokud dluh neuhradí ve lhůtě do 1. 7. 2022, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 5. Po právní stránce posoudil soud věc jako spor z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v účinném znění. 6. Dle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 7. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 9. Podle § 12 odst. 1 písm. e) věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi. 10. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený pojistnou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Zatímco žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem jeho vozidla, žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil řádně a včas sjednané pojistné. Z uvedeného důvodu pojištění dne 10. 5. 2022 ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo. Žalovaný byl přitom podle § 2782 odst. 1 o. z. povinen hradit pojistné po celou dobu trvání pojištění, tedy i v období, za které si žalobkyně nárokuje dlužné pojistné. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pojistném dluží žalobou požadovanou částku ve výši 2 573 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že svůj dluh žalobkyni zcela či alespoň částečně uhradil, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a že taková skutečnost nevyplývá ani z obsahu spisu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 12. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 573 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužného pojistného. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi podnikateli, soud zároveň ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení, jež vynaložila. Tyto náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Tyto náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.