6 C 115/2022-33 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 5. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 376 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka], které bylo v příslušné evidenci vedeno v době od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021 jako provozované, avšak nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb. V tomto případě má žalobkyně nárok na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Výše denní sazby příspěvku podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí pro vozidla s objemem válců nad 1350 cm³ do 1850 cm³ částku 47 Kč na den. Příspěvek tak představuje částku 5 076 Kč (108 dní po 47 Kč). Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a výše uvedené vyhlášky. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 11. 2021 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo [registrační značka] s objemem válců od 1 350 cm³ do 1 850 cm³ bylo pojištěno v období od 9. 4. 2019 do 25. 9. 2019 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný, a to od 22. 9. 2019. Od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021 po dobu 108 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 5 076 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona může na pozemních komunikacích provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb., a to pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ včetně ve výši 47 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období vlastníkem uvedeného vozidla a byl povinen podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, přičemž tuto svou povinnost nesplnil, neboť ve shora uvedeném období, tj. po dobu celkem 108 dnů, k vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo. V této části soud návrhu žalobkyně vyhověl pouze z části, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) podle § 4 odst. 6 věty prvé cit. zákona částečně zanikl. Žalobkyně totiž podle citovaného ustanovení byla povinna odeslat žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti žalované příspěvek zaplatit, tj. do 13. 11. 2020. Žalobkyně si příspěvek nárokovala za období od 13. 11. 2020 do 28. 2. 2021, předmětnou výzvu však odeslala až 15. 11. 2021. Je tedy zřejmé, že shora uvedenou prekluzivní lhůtu promeškala o 2 dny. Na základě výše uvedeného soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 4 982 Kč s příslušenstvím za období od 15. 11. 2020 do 28. 2. 2021 (106 dní po 47 Kč) a 300 Kč poplatek. Soudu však nezbylo, než žalobu co do částky 94 Kč za období od 13. 11. 2020 do 15. 11. 2020 (tj. 2 dny po 47 Kč) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnout. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 600 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 5 376 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 5 282 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 94 Kč. Žalobkyně má po odečtení neúspěchu právo na náhradu 96% svých nákladů. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč (odměna podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 21% DPH). Z takto stanovené výše nákladů řízení v celkové částce 2 089 Kč přísluší žalobkyni 96 %, tj. částka 2 005 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení v celkové výši 2 005 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.