6 C 126/2022-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 40 126,56 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o kontokorentním úvěru k běžnému účtu žalované č. [bankovní účet] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] dne 12. 11. 2013 do výše limitu 45 000 Kč, úrok byl sjednání ve výši 21,99 % p. a. Žalovaná překročila výši úvěrového limitu a nesplácela řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně převedla dne 24. 9. 2020 aktuální výši nepovoleného přečerpání ve výši 38 926,56 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], který následně zesplatnila. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 38 926,56 Kč a smluvní poplatky ve výši 1 200 Kč. Od 17. 9. 2021 do zaplacení žalobkyně požaduje zákonné úroky z prodlení a běžící smluvní úroky z jistiny. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 20. 4. 2022, č. j. EPR 97159/2022-5 se žalované nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 7. 6. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Dne 12. 11. 2013 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o bankovních produktech a službách a dne 23. 1. 2015 byl žalované k běžnému účtu č. [bankovní účet] povolen limit ve výši 45 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99% ročně. Jelikož žalovaná kontokorent nesplácela řádně a včas, ukončila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2020 poskytování flexikreditu. Ke dni 17. 9. 2021 činila výše dluhu částku 38 926,56 Kč. K této částce si žalobkyně oprávněně připočetla ještě poplatky ve výši 1 200 Kč za výzvu ke splatnosti úvěru, oznámení o převodu flexikreditu na úvěrový účet, zaslání upomínky a poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku) dle sazebníku. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka proti žalované postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2021. 6. Výzvou ze dne 12. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 49 128,03 Kč. 7. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaná však neplnila povinnosti plynoucí pro ni z uzavřené smlouvy o úvěru, byla vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagovala a dlužnou částku nezaplatila. 8. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 40 126,56 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění, výše smluvních úroků odpovídá smluvním ustanovením. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 606 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 10 726 Kč (3 úkony právní služby po 2 740 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 11. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 606 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a předžalobní výzvu po 500 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 3 784 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).