6 C 173/2022-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 26 029,25 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 12. 11. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) se zavázala vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná neudržela na účtu minimální zůstatek, dostala se do nepovoleného debetu a banka smlouvu ke dni 31. 3. 2021 vypověděla. Žalovaná dluží právní předchůdkyni žalobkyně jistinu ve výši 26 029,25 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 postoupena na současnou žalobkyni. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 31. 5. 2022, č. j. EPR 141441/2022-5 se žalované nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 9. 8. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 11. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet. Dodatkem ze dne 23. 1. 2015 nazvaným jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách byl bankou k běžnému účtu povolen flexikredit až do výše povoleného limitu 45 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 4. 1. 2021 vypověděla smlouvu o běžném účtu ke dni 31. 3. 2021 z důvodu nepovoleného debetního zůstatku. Z výpisu z účtu vyplývá, že ke dni 21. 9. 2021 činil zůstatek na účtu – 26 029,25 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2021. 6. Výzvou ze dne 12. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 32 366,20 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platném do 31. 12. 2013. 8. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor ze smlouvy o běžném účtu podle § 708 a násl. obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb. Na základě opakovaného porušování smluvních podmínek – přečerpání povoleného limitu - byl vyčíslen ke dni podání žaloby dluh ve výši 26 029,25 Kč. 9. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 26 029,25 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 042 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 8 482 Kč (3 úkony právní služby po 2 180 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2. 11. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 042 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 494 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.