6 C 50/2022-24 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 1. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 637 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka], které bylo v příslušné evidenci vedeno v době od 29. 3. 2020 do 7. 6. 2020 jako provozované, avšak nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb. V tomto případě má žalobkyně nárok na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Výše denní sazby příspěvku podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí pro vozidla s objemem válců nad 1350 cm³ do 1850 cm³ částku 47 Kč na den. Příspěvek tak představuje částku 3 337 Kč (71 dní po 47 Kč). Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a výše uvedené vyhlášky. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 31. 1. 2022, č. j. EPR 18799/2022-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 1. 3. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 6. 5. 2021 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo [registrační značka] s objemem válců od 1 350 cm³ do 1 850 cm³ bylo pojištěno v období od 9. 12. 2019 do 28. 3. 2020 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný, a to od 9. 12. 2019. Od 29. 3. 2020 do 7. 6. 2020 po dobu 71 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 3 337 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb., a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona může na pozemních komunikacích provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb., a to pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ včetně ve výši 47 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od 29. 3. 2020 do 7. 6. 2020. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období vlastníkem uvedeného vozidla a byl povinen podle § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, přičemž tuto svou povinnost nesplnil, neboť ve shora uvedeném období, tj. po dobu celkem 71 dnů, k vozidlu žádné pojištění uzavřeno nebylo. V této části soud návrhu žalobkyně vyhověl pouze z části, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu (§ 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.) podle § 4 odst. 6 věty prvé cit. zákona částečně zanikl. Žalobkyně totiž podle citovaného ustanovení byla povinna odeslat žalované výzvu k zaplacení příspěvku ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti žalované příspěvek zaplatit, tj. do 28. 3. 2021. Žalobkyně si příspěvek nárokovala za období od 29. 3. 2020 do 7. 6. 2020, předmětnou výzvu však odeslala teprve 6. 5. 2021. Je tedy zřejmé, že shora uvedenou prekluzivní lhůtu promeškala o celých 39 dní. Na základě výše uvedeného soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 1 454 Kč s příslušenstvím za období od 6. 5. 2020 do 7. 6. 2020 (1 454 Kč) a 300 Kč poplatek. Soudu však nezbylo, než žalobu co do částky 1 883 Kč za období od 29. 3. 2020 do 6. 5. 2020 (tj. 39 dní po 47 Kč) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnout. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 3 637 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 1 754 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 1 883 Kč. Žalobkyně tedy byla převážně neúspěšná a nemá tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.