6 C 91/2022-35 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 2. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 670 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka], které bylo v příslušné evidenci vedeno v době od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 jako provozované, avšak nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb., dále částky 3 770 Kč za nepojištěné téže vozidlo za období od 1. 4. 2020 do 28. 5. 2020. V tomto případě má žalobkyně nárok na úhradu příspěvku za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu se zákonem. Výše denní sazby příspěvku podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí pro dané vozidlo s objemem válců nad 1850 cm³ do 2 500 cm³ částku 65 Kč na den. Dlužná částka tak představuje za období od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 částku 7 670 Kč (118 dní po 65 Kč), za období od 1. 4. 2020 do 28. 5. 2020 částku 3 770 Kč (58 dní po 65 Kč). Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle § 2a výše uvedené vyhlášky za každé vozidlo. Příspěvky se staly splatnými dnem 28. 12. 2020 a za druhé období dne 15. 2. 2021. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 28. 2. 2022, č. j. EPR 45671/2022-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 25. 4. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 14. 10. 2020 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo [anonymizována dvě slova] [číslo] s objemem válců od 1 850 cm³ do 2 500 cm³ bylo pojištěno v období od 4. 1. 2017 do 11. 4. 2019 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný, a to od 19. 4. 2018. Od 5. 12. 2019 do 31. 3. 2020 po dobu 118 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 7 670 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 2. 12. 2020 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že totéž vozidlo [anonymizována dvě slova] [číslo] nebylo pojištěno v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 po dobu 122 dní po 65 Kč. Žalobkyně z této částky požaduje pouze částku 3 770 Kč odpovídající 58 dnům po 65 Kč (tedy období od 1. 4. 2020 do 28. 5. 2020), dále požaduje 300 Kč na nákladech na uplatnění. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona může na pozemních komunikacích provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb., a to pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ včetně ve výši 65 Kč za den. Žalobkyní požadovaná pohledávka představuje nárok vyplývající ze shora citovaného zákona v jeho znění platném v době vzniku žalobou uplatněného nároku. Povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo ukládá zákon společně a nerozdílně vlastníku a provozovateli vozidla. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má podle § 4 odst. 2 za to, že osoba zapsaná jako vlastník v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Ve sporu tudíž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že k vozidlu bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti i za shora uvedená období, popřípadě že dlužný příspěvek nebyl povinen platit či ho již zaplatil. Pokud žalovaný nedokládá a ani nenabízí důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že v dané době bylo k vozidlu uzavřeno tzv. povinné ručení, a ani to, že na základě zaslané výzvy dlužný příspěvek zaplatil, pak soud shledal podanou žalobu po právu. Zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo činí celkem částku 11 440 Kč (176 dní po 65 Kč za období od 5. 12. 2019 do 28. 5. 2020). Dále zažalovanou pohledávku tvoří náklady za její uplatnění ve výši 2 x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku 12 040 Kč s příslušenstvím zaplatit. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v daném období provozovatelem výše uvedeného automobilu, který nebyl pojištěn dle zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a tvrzení dokládaná žalobkyní nevyvrátil. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a k nim náležejícím třem paušálním náhradám hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).