6 C 292/2022-38 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 11. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 10 545 Kč s příslušenstvím jako příspěvku za 2 období u nepojištěného vozidla RGZ [anonymizováno] [číslo], a to za období od 1. 4. 2021 do 20. 6. 2021 a za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021. Toto vozidlo bylo v daných obdobích vedeno jako provozované, avšak nebylo pojištěno podle zákona č. 168/1999 Sb. V tomto případě má žalobkyně nárok na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Výše denní sazby příspěvku podle § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí pro osobní automobily s objemem válců nad 1850 cm³ do 2500 cm³ částku 65 Kč na den. Dlužná částka tak představuje 5 915 Kč (91 dní po 65 Kč) za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 a částku 4 030 Kč (62 dní po 65 Kč) za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši po 300 Kč podle § 2a výše uvedené vyhlášky, a to za dvě výzvy. Příspěvky se staly splatnými dne 3. 5. 2022 a dne 23. 7. 2022. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 15. 11. 2022, č. j. EPR 309369/2022-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 7. 12. 2022 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 17. 2. 2022 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že vozidlo [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm³ do 2500 cm³ bylo pojištěno v období od 14. 11. 2018 do 1. 9. 2020 u [právnická osoba], jako vlastník a provozovatel je dle registru uveden žalovaný od 5. 4. 2019. Od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 po dobu 91 dní nebylo vozidlo pojištěno. Celková dlužná částka tak činí 5 915 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Z předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 5. 2022 zaslané žalobkyní žalovanému vyplývá, že totéž vozidlo [registrační značka] s objemem válců nad 1 850 cm³ do 2500 cm³ nebylo dále pojištěno i v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 po dobu 62 dní. Celková dlužná částka tak činí 4 030 Kč a 300 Kč na nákladech na uplatnění. Po právní stránce soud hodnotil spor jako spor vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a to z ustanovení § 4 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, podle kterého, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 zákona může na pozemních komunikacích provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Výše denní sazby příspěvku je stanovena vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaná pohledávka představuje nárok vyplývající ze shora citovaného zákona v jeho znění platném v době vzniku žalobou uplatněného nároku. Povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo ukládá zákon společně a nerozdílně vlastníku a provozovateli vozidla. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má podle § 4 odst. 2 za to, že osoba zapsaná jako vlastník v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Ve sporu tudíž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že k vozidlu bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti i za shora uvedená období, popřípadě že dlužný příspěvek nebyl povinen platit či ho již zaplatil. Pokud žalovaný nedokládá a ani nenabízí důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že v dobém období bylo k vozidlu uzavřeno tzv. povinné ručení, a ani to, že na základě zaslané výzvy dlužný příspěvek zaplatil, pak soud shledal podanou žalobu po právu. Dále zažalovanou pohledávku tvoří náklady za její uplatnění ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku 10 545 Kč s příslušenstvím zaplatit. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v daných obdobích provozovatelem předmětného osobního automobilu RGZ: [anonymizováno] [číslo], které nebylo pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a tvrzení dokládaná žalobkyní nevyvrátil. Ve sporu byla úspěšná žalobkyně a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).