6 C 72/2023-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 12. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 288,51 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným jako podnikatelem dne 24. 10. 2014. Předmětem úvěru byly finanční prostředky na pořízení vozidla [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. Z důvodu podstatného porušení smluvních podmínek odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru dne 22. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2020 byla pohledávka proti žalovanému postoupena na současnou žalobkyni. Žalobkyně požaduje nedoplatek jistiny ve výši 29 749,62 Kč, dále smluvní pokutu v celkové výši 38 939,89 Kč a poplatky ve výši 2 599 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný 10% úrok z jistiny od 23. 5. 2020 do zaplacení a částku 1 200 Kč jako náhradu spojenou s uplatněním pohledávky, jelikož se jedná o vztah podnikatelský. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 10. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč na koupi vozidla [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Částku 165 000 Kč se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 291 Kč od 24. 11. 2014, poslední splátka měla být splacena k 24. 10. 2019. Pokud klient nezaplatí jakoukoliv platbu, je věřitel oprávněn požadovat zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,3% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Součástí smlouvy byla i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu. Dopisem ze dne 13. 8. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 22. 8. 2019 Smluvní pokuta v celkové výši 38 939,89 Kč byla vyúčtována fakturami ze dne 4. 5. 2020 za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 2 677,47 Kč, ze dne 1. 4. 2020 za období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 2 766,71 Kč, ze dne 2. 3. 2020 za období od 19. 9. 2019 do 29. 2. 2020 ve výši 14 636,81 Kč, ze dne 19. 9. 2019 za období od 6. 9. 2019 do 18. 9. 2019 ve výši 1 160,24 Kč. Fakturou ze dne 23. 8. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala neuhrazené penalizační úroky ke dni ukončení smlouvy ve výši 15 255,69 Kč (doplněním žaloby žalobkyně uvedla, že se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z jednotlivých plateb po splatnosti ke dni ukončení úvěrové smlouvy, tedy k 22. 8. 2019) a fakturou ze dne 23. 8. 2019 dále vyúčtovala neuhrazené sankce (sankční poplatky) ke dni ukončení smlouvy ve výši 2 442,97 Kč (doplněním žaloby žalobkyně uvedla, že se jedná o sankční poplatek stanovený již ve smlouvě u měsíční splátky č. 57, tam je uvedena sankce 2 599 Kč). Nicméně částku 2 599 Kč žalobkyně požaduje také. Dopisem ze dne 28. 4. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že nadále nepožaduje zajištění úvěru, vlastnické právo k vozidlu přechází na žalovaného dnem 5. 5. 2020 4. Žalovaný žalobkyni v dopise ze dne 2. 5. 2022 sdělil, že není schopen dlužnou částku uhradit, neboť má exekuci na plat na dlužné výživné, kvůli jehož neplacení byl ve výkonu trestu. Byl upozorněn, že pokud by splácel jiné dlužné částky, páchal by tímto trestný čin. Žádal o posečkání, popř. o splátkový kalendář. 5. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný podnikal v době uzavření smlouvy v oboru kovářství, podkovářství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2020 byla pohledávka proti žalovanému postoupena na současnou žalobkyni. 6. Výzvou ze dne 12. 4. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. 7. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Smluvní pokuta byla ve smlouvě stanovena ve výši 0,3% denně z dlužné částky. Jedná se o vyšší výši smluvní pokuty, ovšem ve vztahu mezi podnikateli lze tuto výši akceptovat. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nepřiměřená smluvní pokuta mezi podnikateli ve výši 0,5% denně. Soud tedy žalovaného zavázal k zaplacení nesplacené jistiny ve výši 29 749,62 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Co se týká smluvních pokut, tak tyto soud shledal oprávněné ve výši 36 496,92 Kč, a to částku 15 255,69 Kč za zkapitalizovanou smluvní pokutu za období do 22. 8. 2019, ve výši 1 160,24 Kč za období od 6. 9. 2019 do 18. 9. 2019, ve výši 14 636,81 Kč za období od 19. 9. 2019 do 29. 2. 2020, ve výši 2 766,71 Kč za období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020 a ve výši 2 677,47 Kč za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 Smluvní pokutu ve výši 2 442,97 žalobce, i přes výzvu soudu dostatečně nezdůvodnil, respektive tvrdil, že se jedná o smluvní pokutu požadovanou za předčasné ukončení smlouvy a obsaženou již v samotné smlouvě u 57. týdne. Zde je uvedena jednorázová smluvní pokuta ve výši 2 599 Kč, kterou žalobkyně také požaduje, ale smluvní pokuta ve výši 2 442,97 není nikde uvedena. Soud tedy požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 442,97 Kč zamítl, neboť není zřejmé, za jaké porušení, případně za jaké období byla požadována. Soud tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 68 845,54 Kč, která představuje nesplacenou jistinu ve výši 29 749,62 Kč, smluvní pokutu ve výši 36 496,92 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 599 Kč. Z jistiny má žalobkyně právo na zákonné úroky z prodlení. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Dále soud přiznal žalobkyni i částku 1 200 Kč za náklady na vymáhání. Tato částka vyplývá z ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Žalobu soud zamítl pro smluvní pokutu ve výši 2 442,97 Kč, neboť tato částka nebyla žalobkyní řádně doložena. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se ve vztahu k soudu nevyjádřil a nenavrhl ani možnou výši splátek. Pokud by soud umožnil žalovanému splátky, tak by musel vycházet z toho, aby dluh byl splacen cca do jednoho roku. S ohledem na přiznanou částku by splátky musely být asi 6 000 Kč měsíčně, což dle tvrzení žalovaného uvedené ve vyjádření zaslanému žalobkyni není v jeho možnostech. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit částku najednou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že je potom na volbě žalobkyně, zda přistoupí k vymáhání, či zda k žádosti žalovaného bude přijímat i nižší splátky. Aktivita k možnému splácení však musí ve vztahu k žalobkyni projevit žalovaný. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 68 845,54 Kč, neúspěšná co do 2 442,97 Kč, má tedy nárok na náhradu 93% nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. 10. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 565 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu po 3 980 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 19 101,40 Kč, z níž má žalobkyně nárok pouze na 93%, tedy na 17 764,30 Kč. Částka 17 764,30 Kč je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).