9 C 221/2022-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 355 054,92 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 24. 2. 2020 s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 352 978 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně a poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem v ujednaných měsíčních splátkách. S jejich splácením se však dostal do prodlení, což vedlo k tomu, že právní předchůdce žalobkyně k datu 28. 11. 2021 celý dluh žalovaného z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku vzniklou z titulu předmětné smlouvy o úvěru postoupil s účinností k 1. 2. 2022 na žalobkyni. K datu 1. 2. 2022 činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč a na poplatcích 3 225 Kč, tedy celkem žalobou požadovaných 355 054,92 Kč. Žalobce jako příslušenství pohledávky požadoval rovněž zaplacení k datu postoupení pohledávky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 514,08 Kč a dále běžícího smluvního úroku ve výši 11,90 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině a smluvnímu úroku (tj. z částky 351 829,92 Kč) od 2. 2. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky (355 054,92 Kč) od 2. 2. 2022 do zaplacení. 2. Ve věci byl zdejším soudem dne 26. 8. 2022 pod č.j. EPR 202504/2022-5 vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. V něm uvedl, že nesporuje nárok žalobkyně na zaplacení v žalobě označených částek, neboť se jedná o dluh z úvěru, který žalovaný čerpal a zároveň v letech 2020 a 2021 řádně splácel. Následně se však dostal do existenčních problémů a v březnu 2022 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, ve kterém se nachází i v současné době. Aktuálně je bez finančních prostředků, avšak je ve věznici pracovně zařazen a je připraven celou záležitost řádně řešit. Proto napadl podaným odporem lhůtu k plnění povinností, které mu byly uloženy elektronickým platebním rozkazem, neboť tato lhůta je pro něj za současné situace nerealizovatelná. Konec výkonu trestu svobody je u něj plánován na rok 2027. Jen úrokové sazby a poplatky by do této doby vyrostly do naprosto neúměrné výše. Proto žalovaný navrhl přiřazení pohledávky na jeho jméno k plátci daně, jímž je v jeho případě Vězeňská služba ČR, a požádal soud, aby mu dluh umožnil splácet poté, kdy se navrátí do společnosti, a aby zároveň zabránil dalšímu navyšování dluhu o úroky běžící od března 2022. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 2. 2023, které se s ohledem na pobyt žalovaného ve výkonu trestu odnětí svobody konalo prostřednictvím videokonferenčního spojení s věznicí, v níž žalovaný svůj trest vykonává. Zástupce žalobkyně sdělil, že žalobkyně na podané žalobě trvá v plném rozsahu, neboť žalovaný v mezidobí po podání žaloby na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný znovu zopakoval, že nesporuje existenci ani výši žalované pohledávky, zdůraznil však, že úvěr přestal splácet v důsledku svých osobních problémů. Rád by ho uhradil, je však logické, že tak není s ohledem na svou současnou situaci schopen učinit jednorázově. Ve věznici je pracovně zařazen, v pracovní smlouvě má sjednanou odměnu za práci ve výši 8 100 Kč měsíčně, kolik by však z této odměny reálně mohl zasílat žalobkyni na úhradu svého dluhu, to neví. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 24. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 352 978 Kč, a to tak, že část z těchto prostředků byla žalovanému poskytnuta za účelem konsolidace jeho dříve vzniklých dluhů vůči právnímu předchůdci žalobkyně (jednalo se o částku 302 978 Kč), zbývající část úvěru byla poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a současně zaplatí úrok, jehož výše činila 11,90 % ročně, a dále poplatky související s úvěrem, mezi něž patřil například poplatek za vyřízení úvěru ve výši 3 529 Kč Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 578 129 Kč, přičemž se zavázal, že tak učiní ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po 5 411 Kč, které byly splatné vždy ke každému 15. dni v měsíci (při řádném splácení měla výše poslední splátky činit 548 Kč). V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že právní předchůdce žalobkyně bude úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru, přičemž úroky se stanou její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a žalovaný je bude platit v rámci pravidelných splátek úvěru. Úroky z úvěru měly být připisovány k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy právní předchůdce žalobkyně uplatní své právo na okamžité splacení úvěru dle čl. 8. Dle uvedeného smluvního ustanovení měl právní předchůdce žalobkyně v případě porušení smlouvy žalovaným (za to se dle čl. 8 smlouvy považovalo mimo jiné prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek) právo mimo jiné prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V takovém případě byl žalovaný povinen jednorázově zaplatit všechny jeho dluhy ze smlouvy. 5. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr dne 24. 2. 2020. K datu 1. 2. 2022 činil jeho dluh na jistině úvěru 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč, na poplatcích 3 225 Kč a na úroku z prodlení 5 514,08 Kč. 6. Z dopisu z 27. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 14 494 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 28. 11. 2021 a upozornil ho na to, že pokud v této lhůtě nebude dluh uhrazen, stane se celý poskytnutý úvěr jednorázově splatným. 7. Z dopisu z 28. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že s ohledem na neuhrazení dluhu ve shora uvedené lhůtě přistupuje k zesplatnění úvěru k datu 28. 11. 2021 a že jeho pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy bude od 29. 11. 2021 úročena souběžně sazbou řádného úroku i úroku z prodlení. Dluh činil k datu 28. 11. 2021 celkem 349 934 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 1. 2022, jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek, z dohody o úplatě z 31. 1. 2022 a z potvrzení právního předchůdce žalobkyně o zaplacení kupní ceny za soubor postupovaných pohledávek z 2. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni s účinností k datu 1. 2. 2022. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení pohledávky, a vyzval jej, aby propříště na svůj dluh hradil již jen ve prospěch žalobkyně. 10. Z předžalobní výzvy z 18. 5. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu 19. 5. 2022 odeslána žalovanému na adresu [obec a číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 2. 6. 2022 a upozornila jej na to, že pokud dluh nebude v uvedené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě úvěrové smlouvy uzavřené 24. 2. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 352 978 Kč, a to částečně za účelem konsolidace starších dluhů, které žalovanému vznikly u právního předchůdce žalobkyně, částečně bezúčelově. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku bude splácet spolu se smluvním úrokem, jehož výše činila 11,90 % ročně, a s poplatky souvisejícími s úvěrem, to vše ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po 5 411 Kč (poslední splátka měla činit 548 Kč), které byly splatné vždy ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný čerpal úvěr 24. 2. 2020, dostal se však do prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 28. 11. 2021 jednorázově zesplatnil. Následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy s účinností k 1. 2. 2022 na žalobkyni. K uvedenému datu žalovaný dlužil na jistině úvěru 346 512,12 Kč, na smluvním úroku 5 317,80 Kč, na poplatcích 3 225 Kč a na úroku z prodlení 5 514,08 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a byl rovněž žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dluhu s upozorněním na to, že pokud tak neučiní, žalobkyně přistoupí k podání žaloby k soudu. 12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném zněn