10 C 143/2024-20 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované s tím, že žalovaná (dcera žalobce) dosáhla zletilosti 21. 5. 2023, ukončila studium na , právnická osoba, v , Anonymizováno, a od 1. 9. 2023 je v evidenci Úřadu práce ve , adresa, . Během evidence na úřadu práce absolvovala , právnická osoba, .2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že ve školním roce 2022/2023 ukončila čtvrtý ročník studia na , právnická osoba, , adresa, , obor vzdělání , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Bohužel nedokončila středoškolské vzdělání, když v řádném termínu neuspěla u maturity. Od měsíce září 2023 je evidována na Úřadu práce v , adresa, jako uchazeč o zaměstnání s tím, že nepobírá žádné dávky a je odkázána na podporu rodičů. Již v srpnu se svými rodiči, tedy i s žalobcem dohodli na tom, že budou žalovanou dále podporovat, žalovaná se bude věnovat studiu německého jazyka a maturitu z tohoto předmětu zopakuje v náhradním termínu. Žalovaná svoji část dohody splnila, avšak maturitu úspěšně neukončila. Stále má zájem dokončit středoškolské vzdělání, požádala tedy školu o přijetí do čtvrtého ročníku výše uvedeného oboru vzdělání. Bylo jí vyhověno rozhodnutím ze dne 10. 6. 2024, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kdy byla od 1. 9. 2024 přijata na uvedenou školu a obor na denní formu vzdělávání. Protože bude mít od 1. 9. 2024 opět status studenta nesouhlasí s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 12. 2005, č.j. 8Nc 341/2005 – 12, vzal soud za prokázané, že vyživovací povinnost žalobce k žalované byla upravena tímto rozsudkem, kterým byla schválena dohoda žalobce a matky žalované, podle níž byla žalovaná pro dobu po rozvodu svěřena do péče matky a otec (žalobce) se zavázal přispívat žalované na výživu částkou 3 500 Kč měsíčně.6. Z vysvědčení , právnická osoba, , adresa, vzal soud za prokázané, že žalovaná absolvovala 4. ročník oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve školním roce 2022/2023, přičemž byla kvalifikována ve všech předmětech s minimální známkou dostatečný (v jednom předmětu).7. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 10. 6. 2024, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vzal soud za prokázané, že žalovaná byla od 1. 9. 2024 přijata na uvedenou školu a obor , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na denní formu vzdělávání.8. Žalovaná sama v rámci svého skutkového tvrzení uvedla, že ve školním roce 2022/2023 ukončila čtvrtý ročník studia na , právnická osoba, , adresa, , obor vzdělání 78-42-M/03 Pedagogické lyceum. Nedokončila středoškolské vzdělání, když v řádném termínu neuspěla u maturity. Od měsíce září 2023 je evidována na Úřadu práce v , adresa, jako uchazeč o zaměstnání s tím, že nepobírá žádné dávky. Její skutkové tvrzení tedy odpovídá tvrzení žalobce, z něhož vyvozuje zánik vyživovací povinnosti. Pokud žalovaná ukončila střední školu (byť úspěšně nesložila maturitní zkoušku. Od 1. 9. 2023 je evidována na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, mohla by tedy být od tohoto data zaměstnávána a je tedy potencionálně schopna sama se živit. Skutečnost, že žalovaná byla od 1. 9. 2024 opět přijata ke studiu na této skutečnosti nemůže nic změnit. Žalovaná byla od 1. 9. 2023 schopna se sama živit a žalobci tak zanikla vyživovací povinnost k ní. Proto soud žalobě vyhověl a vyživovací povinnost k 1. 9. 2023 zrušil. To samozřejmě neznamená, že by nemohlo dojít k obnovení vyživovací povinnosti například od 1. 9. 2024, kdy žalovaná začala opět studovat. Obnovení vyživovací povinnosti je pak věcí dohody žalobce a žalované s tím, že nelze vyloučit podání žaloby o určení výživného od 1. 9. 2024.9. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, ale soud nezjistil, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto soud, byť s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.