15 C 330/2023-64 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2023, doplněnou dne 4. 3. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky 14 473,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, , uzavřené dne 21. 4. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 %. Celkové náklady úvěru činily 18 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku ve výši 43 000 Kč splácet ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 5. 2017 zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná na jistinu svého dluhu uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 16 950 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupena na současnou žalobkyni. Od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 14 473,16 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 8 050 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 423,16 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 8 562,53 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 050 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 8 050 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem soud přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč. V této žádosti uvedla, že je osobou samostatně výdělečně činnou, bydlí ve vlastní nemovitosti. Její průměrný čistý měsíční výdělek činí 20 000 Kč, dále má další příjmy v částce 6 000 Kč a průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou ve výši 26 000 Kč. Průměrné výdaje domácnosti činí 13 000 Kč měsíčně. Dále sdělila, že má jednu vyživovací povinnost. Jiné závazky nemá.5. Ze smlouvy o úvěru č. , adresa, -, Anonymizováno, ze dne 21. 4. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 750 Kč splácet v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, splatných 30. den po uzavření této smlouvy v případě první splátky a dále 30. den od splatnosti předchozí splátky. Celkem měla žalovaná zaplatit právním předchůdci žalobkyně částku 43 000 Kč. Ve smlouvě pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 187,6 %. Strany si dále pro případ prodlení žalované sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou bude žalovaná v prodlení.6. Z notářského zápisu č. NZ 1054/2018 ze dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, odkoupila od právního předchůdce žalobkyně část závodu a tím došlo k převodu předmětné úvěrové smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, na tuto společnost.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 8. 2023 , právnická osoba, a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně.9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 8. 12. 2023.10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 21. 4. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 13 měsíčních plátkách po 3 250 Kč, spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně a administrativním poplatkem ve výši 750 Kč. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.11. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“).12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Podle ust. § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.18. Ust. § 9 z.s.ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácen