17 C 145/2024-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 24 232 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 012,47 Kč a ve výši 18,69 % ročně z částky 13 140,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 277,27 Kč a z částky 13 140,18 Kč, která se stala splatnou dne 24. 9. 2021, od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 1. 3. 2021, na jejímž základě společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2021 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit společnosti , Anonymizováno, celkem 33 671 Kč, ve 21 splátkách ve výši 1 604 Kč měsíčně (poslední ve výši 1 591 Kč). Ze sdělení banky na č. l. 49 spisu vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, převedla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 3. 3. 2021. Z tabulky umoření na č. l. 22 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil celkem 8 034 Kč.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 3. 2021 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 26 381 Kč měsíčně a výdajích ve výši 4 000 Kč měsíčně.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy na č. l. 20 spisu vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť porušila povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když při zjišťování příjmu a výdajů žalovaného vycházela jenom z osobního prohlášení žalovaného, aniž takto získané informace ověřila. Tvrzení žalobkyně, že podkladový materiál měla společnost P k dispozici v době uzavření smlouvy, ale nebyl dochován, soud neuvěřil; ostatně takový postup by byl porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů a vedl by rovněž k závěru o neplatnosti smlouvy.15. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.16. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni částku 6 966 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč a částečnými úhradami v celkové výši 8 034 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.17. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.