17 C 187/2023-71 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení načerpané neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 890,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ke dni 30. 3. 2023 v kapitalizované výši 1 009,25 Kč a od 31. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18 % ročně ke dni 22. 8. 2022 v kapitalizované výši 1 150,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ke dni 30. 3. 2023 v kapitalizované výši 101,77 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] ([anonymizována dvě slova]). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 32 814,19 Kč v 72 měsíčních splátkách ve výši 456,16 Kč (poslední splátka ve výši 426,83 Kč). Z tvrzení žalobkyně a z platební historie vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 14 162,08 Kč. Z dopisu ze dne 24. 8. 2022 včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 22. 8. 2022, a z dopisu ze dne 3. 4. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku. 4. Ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzal soud za prokázané (vše z potvrzení o výši příjmu a z výpisu z běžného účtu za období od 19. 11. 2019 do 18. 12. 2019), že ke dni 24. 7. 2019 pobíral žalovaný mzdu ve výši 14 963 Kč, a že před uzavřením úvěrové smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, byly žalovanému poskytnuty dva jiné úvěry, a to převodem částky 20 000 Kč ze dne 25. 11. 2019 a částky 20 000 Kč ze dne 9. 12. 2019. Z listiny označené jako příloha (na č. l. 34 spisu) vzal soud za prokázané, že v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaný již splácel žalobkyni na tři předcházející úvěry celkem 1 132,70 Kč měsíčně, přičemž zbývající částka ke splacení činila 43 853,45 Kč. 5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 7. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). 8. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť žalobkyní dodaný procesní materiál nepostačuje k přijetí závěru, že v době poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, když příjem ve výši 14 963 Kč je zjevně podprůměrný (navíc potvrzení o tomto příjmu bylo v době uzavření smlouvy 5 měsíců staré, takže neaktuální), žalovaný má adresu trvalého pobytu na městském úřadě (nebydlí ve vlastním domě nebo bytě, jak se uvádí v listině na č. l. 33 p. v. spisu), a v době uzavření smlouvy již žalobkyni splácel na jiné úvěry uvedené shora, přičemž není ani zřejmé, zda na tyto úvěry splácel řádně a včas (navíc šlo o třetí úvěr v pořadí za období jediného měsíce). 9. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 14 963 Kč, v době přiměřené jeho možnostem; za dobu přiměřenou možnostem žalovaného přitom soud považoval 12 měsíců, a to i s ohledem na další splátky žalobkyni uvedené výše. Proto postupoval podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 5 837,92 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. 10. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.