17 C 235/2023-79 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti M“) domáhala zaplacení 19 492,84 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2015, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2015 včetně dispozic z téhož dne (na č. l. 14 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost M a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky.4. Z výpisu ke kreditní kartě , Anonymizováno, , Anonymizováno, (na č. l. 15 spisu) a z platební historie (na č. l. 55 spisu) vzal soud za prokázané, že v období od 25. 11. 2015 do 15. 1. 2023 (tj. za celou historii účtu) žalovaný postupně čerpal peněžní prostředky v celkové výši 49 282,85 Kč a postupně vrátil (splatil) celkem 71 419,30 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 včetně přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 65 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost M a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016, pro věc rozhodném, (dále jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).9. Podle § 2999 odst. 1 obč. zák. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.10. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného jenom na základě údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr (sdělených spotřebitelem) [na č. l. 49 spisu]; takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele neodpovídá požadavku na vynaložení odborné péče a neumožňuje přijetí závěru, že je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak to vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru.12. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla (prázdnou) pohledávku postoupením; vůči žalovanému se postoupení stalo účinným nejpozději doručením žaloby.13. Proto soud postupoval podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žalovaný byl povinen vydat pouze skutečně načerpané peněžní prostředky ve výši 49 282,85 Kč, což již učinil splátkami v celkové výši 71 419,30 Kč, takže závazek zanikl splněním.14. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.