17 C 285/2023-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2023 se žalobkyně jako zletilá dcera žalovaného domáhala zvýšení výživného na částku 3 500 Kč od podání žaloby, neboť je studentkou bakalářského programu prezenčního studia Zdravotně sociální péče na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou v příbuzenském vztahu dcera-otec, a že žalovaný nemá jiné děti, kterým by byl povinen výživou. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 2. 2020, č. j. 0 P 161/2016-104, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2020, vzal soud za prokázané, že naposledy (od března 2019) bylo výživné stanoveno částkou 2 600 Kč. Z potvrzení o studiu v akademickém roce 2023 ze dne 4. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že žalovaná je studentkou bakalářského programu prezenčního studia Zdravotně sociální péče na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy ze dne 13. 12. 2023 vzal soud za prokázané, že od 1. 4. 2022 je žalovaný zaměstnancem DELTA & PERSONAL s. r. o. Ze mzdových listů (na č. l. 20 a násl.) vzal soud za prokázané, že čistý příjem žalovaného za období od listopadu 2022 do listopadu 2023 činil 34 044,85 Kč měsíčně. Ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 28. 12. 2023 vzal soud za prokázané, že za posledních 6 měsíců žalovaný nepobíral dávky hmotné nouze ani dávky státní sociální podpory. 4. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti. 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odstavec 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odstavec 2). 8. Podle § 915 odst. 1 obč. zák. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 9. Podle § 922 odst. 1 obč. zák. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že od doby posledního rozhodnutí o výživném došlo k navýšení potřeb žalobkyně (dcery) a k podstatnému navýšení příjmu žalovaného (otce). Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného jen na částku 3 500 Kč, která odpovídá 10,3 % čistého příjmu žalovaného; přitom při věku dítěte nad 16 let (etapy života vyššího vzdělávání) a 1 vyživovací povinnosti rodiče se v soudní praxi obecně vychází z podílu 20 % (při absenci osobní péče, jako je tomu v poměrech nyní projednávané věci). 11. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když zvýšil výživné od října 2023 (včetně) na částku 3 500 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a zároveň uložil žalovanému, aby doplatil výživné za období od října 2023 do prosince 2023 do výše nově přiznaného výživného (ve výši rozdílu mezi posledním a nově stanoveným výživným za každý měsíc), jak je uvedeno v bodě II. výroku. 12. Bodem III. výroku soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť šlo o návrh na zvýšení výživného, kterému nikdo neodporoval.