17 C 344/2023-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 12 050,78 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 050,78 Kč za období od 26. 10. 2021 do 21. 9. 2023 v kapitalizované výši 1 787,42 Kč a od 22. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 050,78 Kč za období od 18. 7. 2023 do 21. 9. 2023 v kapitalizované výši 496,50 Kč a od 22. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 20 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2021 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit s úrokem ve výši 13,90 % ročně.4. Z výpisu na č. l. 9 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč platbou ze dne 4. 11. 2021, a že žalovaný vrátil žalobkyni celkem 5 346,69 Kč v nepravidelných splátkách.5. Ze žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 26. 10. 2021 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 20 810 Kč měsíčně a výdajích žalovaného v celkové výši 5 000 Kč měsíčně (mimo splátky uvedené níže – pozn. soudu). Z odpovědi z externích registrů na č. l. 47 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně vycházela také z údaje o dosavadních splátkách žalovaného jiným poskytovatelům ve výši 1 060 Kč měsíčně, a z tvrzení žalobkyně vzal soud konečně za prokázané, že vycházela rovněž z interní informace o dosavadní splátkách žalovaného jí ve výši 2 666 Kč měsíčně.6. Z předžalobní upomínky na č. l. 20 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmu a výdajích žalovaného chybí jakýkoli podkladový materiál; čestné prohlášení žalovaného takovým podkladem není (nemůže být). Budiž navíc doplněno, že správnost údaje o životních výdajích žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně při bydlení v nájmu (srov. žádost o osobní kreditní kartu ze dne 26. 10. 2021) se jeví jako nepravděpodobná, a údaj o dosavadních splátkách žalovaného v celkové výši 3 726 Kč neprospívá závěru, že nebyly důvodné pochybností o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet, a konečně není z ničeho zřejmé, jakým způsobem žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednila způsob plnění dosavadního dluhu za žalobkyní (interního dluhu).12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 5 346,69 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.1. Žalobkyně nárokovala celkem 16 674,18 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 169,74 Kč a jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 169,74 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 9 653,31 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 15,80 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.