17 C 359/2023-59 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 12 319,20 Kč s úrokem ve výši 11,20 % ročně z částky 10 819,20 Kč za období od 4. 5. 2022 do 21. 9. 2023 v kapitalizované výši 1 272,24 Kč a od 22. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 819,20 Kč za období od 17. 8. 2023 do 21. 9. 2023 v kapitalizované výši 353,62 Kč a od 22. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na jednání konaném dne 5. 6. 2024; proti žalobou uplatněnému nároku nevznesl žádné námitky.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2022 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 15 562,16 Kč ve 36 splátkách ve výši 404 Kč měsíčně (poslední ve výši 382,76 Kč).4. Z výpisu na č. l. 11 a 12 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč platbou ze dne 4. 5. 2022, a že žalovaný vrátil žalobkyni celkem 1 547,46 Kč v nepravidelných splátkách.5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení na č. l. 44 spisu vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmech žalovaného v celkové výši 50 000 Kč (příjem ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč měsíčně a příjem z podnikatelské činnosti ve výši 25 000 Kč měsíčně) a výdajích žalovaného ve výši 7 360 Kč (kromě dluhů žalovaného – viz dále) a údaje o dosavadních dluzích žalovaného za žalobkyní v celkové výši 175 294,02 Kč, které splácí v měsíčních splátkách ve výši 2 666 Kč.6. Z předžalobní upomínky na č. l. 24 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmech a výdajích žalovaného chybí jakýkoli podkladový materiál; čestné prohlášení žalovaného takovým podkladem není (nemůže být). Budiž doplněno, že absenci podkladového materiálu k výdajům žalovaného nelze kompenzovat výpočtem vycházejícím z částky životního minima, údaj o dluzích žalovaného v celkové výši 175 294,02 Kč a splátkách ve výši 2 666 Kč měsíčně neprospívá závěru, že nebyly důvodné pochybností o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a konečně není z ničeho zřejmé, jakým způsobem žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednila způsob plnění dosavadních dluhů (jde o interní dluhy za žalobkyní).12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 1 547,46 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.1. Žalobkyně nárokovala celkem 15 945,38 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 855,10 Kč a jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 145,22 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 10 452,54 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 31,2 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby s připočtením 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě III. výroku.