17 C 374/2023-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 1. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 445 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč; žalovaný na dluh uhradil pouze 3 175 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2022 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 13 250 Kč do 27. 5. 2022. Z bankovního výpisu na č. l. 15 spisu a ze sdělení banky na č. l. 44 vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla částku 10 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 27. 4. 2022. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný vrátil žalobkyni 3 175 Kč.5. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 29 840 Kč měsíčně a výdajích žalovaného ve výši 12 000 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného za období od ledna 2022 do března 2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný pobíral mzdu ve výši odpovídající údaji, ze kterého při svém posouzení vycházela žalobkyně.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o měsíčních výdajích žalovaného chybí podkladový materiál, a jeho absenci nelze kompenzovat ani poukazem na částku, která nesmí být povinnému sražena v exekuci (nezabavitelnou částku). K přijetí závěru, že tu nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, potom nepostačuje ani zjištění, že neprocházel Centrální evidencí exekucí nebo insolvenčním rejstříkem.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 6 825 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč a částečným plněním ve výši 3 175 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně nárokovala celkem 18 730,46 Kč (neboť zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 3 035,46 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 6 825 Kč; převážně úspěšnému žalovanému potom žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.