17 C 43/2024-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 332 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2022 (dále též jen „smlouvy“) vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč.5. Z potvrzení o provedení transakce na č. l. 16 spisu a ze součinnosti banky na č. l. 42 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla částku 12 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 18. 7. 2022.6. Z výplatních pásek na č. l. 11 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že jde o výplatní pásky žalovaného, které byly v době uzavření smlouvy nejméně 4 měsíce staré. Z výpisů z účtu na č. l. 17 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že jde o výpisy z účtu žalovaného, které byly v době uzavření smlouvy nejméně 2 měsíce staré, a že za období od 1. 2. 2022 do 30. 4. 2022 žalovaný čerpal spotřebitelské úvěry ve výši daleko přesahující částku 500 000 Kč.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku.8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když jako podkladový materiál použila jenom staré (neaktuální) výplatní pásky a staré (neaktuální) výpisy z účtu; z těchto výpisů je navíc patrné, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy čerpal spotřebitelské úvěry ve zcela nepřiměřené výši, takže tu byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni načerpanou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč, poníženou o částečné plnění v celkové výši 0 Kč (neboť žalobkyně ani žalovaný žádné částečné úhrady ani netvrdili), v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Žalobkyně nárokovala celkem 25 402,25 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 4 270,25 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 12 000 Kč; převážně úspěšnému žalovanému potom žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.