17 C 49/2024-82 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále též jen „banky“) domáhala zaplacení 13 263,96 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně od 4. 10. 2021 do 31. 12. 2022 v kapitalizované výši 917,81 Kč a z částky 9 669,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od 4. 10. 2021 do 31. 12. 2022 v kapitalizované výši 1 024,24 Kč a z částky 9 669,96 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání karty ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že banka se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky spolu s poplatky a plnit veškeré sjednané smluvní povinnosti.5. Z výpisů ke kreditní kartě na č. l. 16 a násl. spisu a z platební historie na č. l. 61 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný postupně načerpal úvěr v celkové výši 15 458 Kč a postupně splatil celkem 16 933,52 Kč.6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ze dne 9. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů o příjmu ve výši 19 916 Kč měsíčně, interních splátkách na 2 předchozí úvěry v celkové výši 6 243,23 Kč měsíčně, externích splátkách v nulové měsíční výši a životních nákladech ve výši 6 832,43 Kč měsíčně.7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že příjem žalovaného odpovídal údaji, ze kterého vycházela banka. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný uvedl měsíční výdaje v nulové výši.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení ze dne 18. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že banka a I-Xon a. s. (dále jen „společnost I“) uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným (číslo účtu uvedené u položky č. , hodnota, seznamu odpovídá číslu úvěrového účtu – pozn. soudu).9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, – seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost I a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným (položka č. , hodnota, seznamu – pozn. soudu).10. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že banka poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o výdajích žalovaného (kromě splátek předchozích úvěrů) nezískala dostatek spolehlivých informací, ze kterých by bylo lze usuzovat na individuální poměry žalovaného; za dostatečný potom nelze považovat výpočet, který vychází z částky životního minima, ani samotné (ničím nepodložené) prohlášení žalovaného (tam uvedený údaj o nulových výdajích je navíc zjevně nepravdivý – pozn. soudu). Jen pro úplnost soud doplňuje, že z posouzení úvěruschopnosti není ani patrné, jakým způsobem banka zohlednila způsob plnění dosavadních (interních) dluhů žalovaného.16. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.17. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť povinnost žalovaného vrátit žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v celkové výši 15 458 Kč zanikla plněním žalovaného v celkové výši 16 933,52 Kč.18. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.