17 C 90/2024-123 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2013 se žalobkyně domáhala zaplacení 38 349 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 12. 2023 do zaplacení ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 1. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 1. 2018 a z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 68 spisu vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (částka 1 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně, takže nebyla žalovanému vyplacena, jak je patrné z odstavce 4.3 smlouvy – pozn. soudu) a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 10 262 Kč, ve splátkách ve výši 216 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 63 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný vrátil žalobkyni pouze 216 Kč (tj. jednu splátku – pozn. soudu).5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 1. 2018 a z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 114 spisu vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (částka 16 000 Kč měla být použita na úhradu dluhu ze smlouvy č. , hodnota, a částka 5 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně, takže tyto nebyly žalovanému vyplaceny, jak je patrné z odstavce 4.3 smlouvy – pozn. soudu) a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 51 491 Kč, ve splátkách ve výši 1 083 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 63 p. v. spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem 11 913 Kč (tj. 11 splátek – pozn soudu).6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 1. 2019, z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 16 spisu a ze sdělení banky na č. l. 120 spisu vzal soud za prokázané, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 903 Kč (částka 24 097 Kč měla být použita na úhradu dluhu ze smlouvy č. , hodnota, a částka 8 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně, takže tyto nebyly žalovanému vyplaceny, jak je patrné z odstavce 4.3 smlouvy – pozn. soudu) a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 82 422 Kč, ve splátkách ve výši 1 734 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 63 p. v. spisu vzal soud za prokázané a žalovaný vrátil žalobkyni celkem 10 404 Kč (tj. 6 splátek – pozn. soudu).7. Ke skutkovým zjištěním pod body 4. až 6. odůvodnění soud doplňuje, že na základě smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 903 Kč (tj. 4 000 Kč + 4 000 Kč + 7 903 Kč) a žalovaný vrátil žalobkyni celkem 22 533 Kč (tj. 216 Kč + 11 913 Kč + 10 404 Kč).8. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 64 p. v. a 65 p. v. spisu vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, (tj. prvních dvou smluv z ledna 2018 – pozn. soudu) žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 22 632 Kč měsíčně a výdajích v celkové výši 7 800 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši, která odpovídá údaji, ze kterého vycházela žalobkyně, a výdaje ve výši 30 594,17 Kč, a že na konci období hospodařil se zůstatkem ve výši 24,72 Kč.9. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 48 spisu vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy č. , hodnota, (tj. poslední smlouvy z ledna 2019 – pozn. soudu) žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 33 906 Kč měsíčně a výdajích v celkové výši 9 800 Kč měsíčně (včetně splátek na jiný úvěr ve výši 2 000 Ke měsíčně – pozn. soudu). Z výplatního lístku za říjen 2018 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši, která odpovídá údaji, ze kterého vycházela žalobkyně. Z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 30 434 Kč a výdaje ve výši 38 418,16 Kč, že na konci období hospodařil se zůstatkem ve výši 356,93 Kč, a že dne 20. 11. 2019 čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč.10. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť před jejich uzavřením řádně neprověřila schopnost žalovaného splácet, když ve vztahu k výdajům žalovaného chybí podkladový materiál za delší časové období (pokud byly smlouvy uzavřeny v lednu, měly být doloženy výpisy z účtu za období od října do prosince, nikoli jenom za říjen), a výše výdajů, které žalovaný za pozorované období měl, nepotvrzuje výši, ze které vycházela žalobkyně, ale tuto trojnásobně až čtyřnásobně násobně převyšuje.15. Smlouvy jsou neplatné zároveň proto, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zjištěné výdaje žalovaného ve všech případech převyšovaly jeho příjem, výpisy z účtu vykazují prakticky nulový zůstatek na konci období a z posledního výpisu je navíc patrné, že žalovaný čerpal jiné úvěry.16. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť povinnost žalovaného vrátit žalobkyni jen poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů v celkové výši 15 903 Kč zanikla plněním v celkové výši 22 533 Kč.17. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.