6 C 110/2024-15 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16. 4. 2024 domáhala zrušení vyživovací povinnosti k již zletilé dceři, které platí na základě rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 7. 2019, č. j. 0P 161/2017-167 ve výši 2 000 Kč měsíčně. V žalobě uvedla, že dcera na vlastní žádost ukončila studium a nahlásila se na Úřad práce, je tedy schopna sama se živit. Výživné chce zrušit od 12. 2. 2024.2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě písemně uznala a souhlasila se zrušením výživného.3. Účastnice řízení souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z potvrzení Odborného učiliště a Praktické školy v Mohelnici ze dne 12. 2. 2024 soud zjistil, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, se povolilo přerušení vzdělávání 2. ročníku v oboru Cukrářská práce, a to od 13. 2. 2024 do 12. 2. 2026. Z potvrzení o studiu od téže školy vyplývá, že žalovaná byla žákyní školy od 1. 9. 2022 do 12. 2. 2024. Dne 17. 2. 2024 žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se Sociálními službami města Moravská Třebová na pozici pomocnice na oddělení. Z telefonického rozhovoru se zaměstnavatelem soud zjistil, že pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době ke dni 16. 5. 2024.5. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 7. 2019, č. j. 0P 161/2017-167 soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů ohledně výživného na tehdy nezletilou , Jméno zainteresované osoby 1/0, , v níž se matka , Jméno zainteresované osoby 0/0, zavázala platit výživné ve výši 2 000 Kč vždy ke každému 20. dni v měsíci. Rozsudek nabyl právní moci dne 29 7. 2019.6. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná přerušila studium a nyní ve studiu nepokračuje. Je tedy schopna sama se živit, což prokázala i tím, že nastoupila do zaměstnání. Sama souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti. Soud tedy s ohledem na toto souhlasné stanovisko žalované žalobě zcela vyhověl a určil, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalované se s účinností od 12. 4. 2024 zrušuje.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl mít úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však náklady řízení nepožadovala a s ohledem na charakter sporu a na souhlasná stanoviska účastníků soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.