6 C 128/2024-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 160 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2023. Uvádí, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který měl žalovaný splatit spolu s úrokem ve výši 40% p. m. z jistiny. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z částky 21 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč za období od 24. 5. 2023 do 15. 10. 2023 v kapitalizované výši 2 160 Kč.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 15 000 Kč s úrokem ve výši 40% p. m. V případě prodlení s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se úvěrovaný v prodlení. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta dne 18. 1. 2023 částka 15 000 Kč. Dopisem ze dne 20. 5. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila v celkové částce 40 048 Kč. Výzvou ze dne 15. 10. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky 42 933,31 Kč.5. Žalobkyně doložila soudu podklady – výpisy z účtu, ze kterých usoudila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný byl zaměstnán s příjmem okolo 28 000 Kč měsíčně čistého, trvalé příkazy spolu s inkasy činily částku okolo 20 000 Kč měsíčně. S tímto příjmem se soud domnívá, že žalovaný byl schopen úvěr ve výši 15 000 Kč splatit.6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Neplatnost části ujednání ve smlouvě spatřuje ve sjednání 40% měsíčního úroku z prodlení.11. Úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 40% měsíčně, tedy 480% ročně soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.12. Žalobkyně požadovala úrok za jeden měsíc ve výši 6 000 Kč. Soud žalobkyni přiznal pouze částku 3 000 Kč, tedy 20% z poskytnutého úvěru. Tento úrok se soudu jeví s ohledem na vypůjčenou částku 15 000 Kč jako odpovídající za celou dobu trvání úvěrového vztahu. Co se týká požadované smluvní pokuty, tuto soud přiznal celou, neboť žalovaný se s jistinou dostal do prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně byla ve smlouvě řádně sjednána.13. Soud tedy žalobkyni přiznal částku jistiny ve výši 15 000 Kč, dále úrok ve výši 3 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 160 Kč, celkem tedy 20 160 Kč. Pro zbylou požadovanou částku 3 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta.14. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Úroky z prodlení byly přiznány z částky 18 000 Kč – jistina 15 000 Kč + úroky 3 000 Kč.15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 927 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 23 160 Kč částku 1 158 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 231 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 231 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).16. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 20 160 Kč a pro 3 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, má žalobkyně právo nazaplacení 74 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 158 Kč, odměnou ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 610 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 74 %, tj. částka 1 931 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).17. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.