6 C 223/2024-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 89 159,79 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, Smlouvou ze dne 16. 10. 2020 č. , tel. číslo, byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 108 480 Kč (úvěr 48 000 Kč, souhrnný poplatek 60 480 Kč) v 21měsíčních splátkách po 5 166 Kč. Žalovaný uhradil dle sdělení žalobkyně částku 15 200 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení částky 89 159,79 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 45 007,20 Kč a dlužné poplatky ve výši 44 152,59 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 5 379,39 Kč (jedná se o 23,19% roční úrok z jistiny 45 007,20 Kč od 17. 7. 2022 do 15. 1. 2023), zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 764,77 Kč (jedná se o 8,5% roční úrok z prodlení z jistiny 45 007,20 Kč od 1. 11. 2021 do 15. 1. 2023), běžící 23,19% úrok z jistiny 45 007,20 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení a běžící 8,5% roční zákonný úrok z prodlení z částky 45 007,20 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, a to s účinností od 16. 12. 2022.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci k nařízení jednání lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 16. 10. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 57 771 Kč tvořený úrokem ve výši 46 277 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 994 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 108 480 Kč, to vše v 21měsíčních splátkách po 5 166 Kč. Úroková sazba činila 86 %, žalobkyně požaduje od splatnosti pouze úrok ve výši 23,19 % ročně.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 104 731,73 Kč nejpozději k 16. 6. 2023.6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že vyšla z údajů poskytnutých žalovaným v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, pracuje jako dělník s příjmem 30 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje odhadl na 9 000 Kč. Ke svým tvrzením však žalobkyně, i přes výzvu soudu, nedoložila žádné listiny.7. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.).8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smluv o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztahy vznikly) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.10. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Z tvrzení žalobkyně a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, žádný výpis z účtu či výplatní pásky, z nichž by bylo možné přezkoumat příjmy a výdaje žalovaného. Za této situace nedostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.12. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč, na které žalovaný uhradil částku 15 200 Kč. Dlužná částka tak představuje 32 800 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku 32 800 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 10. 2020 zaplatit jednorázově nejpozději do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.14. Pro zbylé požadované částky byla žaloba zamítnuta.15. Žalobkyně neměla ve věci převážný úspěch a právo na náhradu nákladů řízení by náleželo žalovanému. Z obsahu spisu se podává, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 3 567 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 89 159,79 Kč částku 4 458 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 891 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 891 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).