6 C 259/2024-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 550,13 Kč. V žalobě uvedla, že dne 13. 6. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč, který měl být splacen 13. 7. 2023 s poplatkem ve výši 3 510 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 16 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2023 do zaplacení a částku 1 040,13 kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 13 000 Kč po dobu prvních 90 dnů prodlení, tedy od 14. 7. 2023 do 12. 10. 2023.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru až do výše 13 000 Kč dne 13. 6. 2023, který měl být splacen do dne 13. 7. 2023 jednorázově v celkové výši 16 510 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč. Účet, na který byla částka vyplacena je veden na žalovaného.4. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč a poplatku ve výši 3 510 Kč. Žalobkyně předložila soudu listinu, podle které zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k této listině však nepředložila žádné listinné důkazy. Soud nicméně podrobně zkoumání úvěruschopnosti nepřezkoumával, neboť má za to, že úvěr do výše 15 000 Kč je schopna jakákoliv osoba splatit.5. Ve smyslu § 2395 o. z. žalobkyni uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru vznikl jistě nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši 13 000 Kč.6. Smlouva o úvěru jmenovitě povinnost zaplatit úrok nesjednává. Sjednává však povinnost zaplatit poplatek za volitelné služby a poplatek za sjednání dle sazebníku v celkové výši 3 510 Kč. Ačkoliv tento poplatek není nazván úrokem, je zřejmé, že plní stejný účel. Doba trvání úvěru byla stanovena na 30 dnů. Při jistině úvěru 13 000 Kč a této délce trvání úvěru se však úrok či poplatek ve výši 3 510 Kč soudu jeví jako nepřiměřeně vysoký. Jedná se o úrok 27% měsíčně. Za přiměřený považuje soud obecně úrok ještě 30 % ročně. To by v projednávané věci bylo asi 325 Kč za měsíc. Soud si uvědomuje, že jde o tzv. krátkodobý nezajištěný úvěr a proto připouští, že by úrok mohl činit částku maximálně 1 000 Kč (vzhledem k výši jistiny úvěru a době trvání úvěru 30 dnů). Takový poplatek včetně úroku tedy soud žalobkyni přiznal. Část nad přiznaných 1 000 Kč považuje soud za nepřiměřeně vysoký poplatek. Jde o ujednání smlouvy, které je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům a je tedy v této části podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatné. Proto soud žalobu v této části zamítl i s požadovaným úrokem z prodlení.7. Co se týká požadované smluvní pokuty ve výši 1 040,13 Kč, tak soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se smluvní pokuty neplatná, neboť nebyla sjednána přímo ve smlouvě o úvěru, ale ujednání o smluvní pokutě bylo součástí všeobecných obchodních podmínek, konkrétně článku 6.4. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, zejména z důvodu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem a principu důvěry a pocitovosti ve smluvních vztazích. Z výše uvedených důvodů tedy soud smluvní pokutu zamítl, neboť v ustanovení smlouvy o úvěru není o sjednání a výši smluvní pokuty žádná zmínka.8. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 14 000 Kč (jistina 13 000 Kč a poplatek 1 000 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného soud ve smyslu § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznává i úrok z prodlení z částky 14 000 Kč v zákonné výši od 14. 7. 2023 do zaplacení. Ve zbylé části, tedy pro 3 550,13 Kč a pro část úroků z prodlení soud žalobu zamítl.9. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).10. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila, podle míry jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 000 Kč, neúspěšná co do částky 3 550,13 Kč. Po odečtení úspěchu od neúspěchu má žalobkyně právo na náhradu 60 % svých nákladů řízení.11. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 8 495,60 Kč (3 úkony právní služby po 1 820 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.12. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 452 Kč. Z této částky má žalobkyně právo na náhradu 60% nákladů, tedy na částku 1 471 Kč, která je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).