6 C 294/2023-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 247,23 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6-. 2022, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokem ve výši 12,5% ročně. Žalovaný měl úvěr splatit v pravidelných 60 splátkách po 1 139 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nesplatil čerpaný úvěr, prohlásila žalobkyně dne 16. 8. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný. Celková výše dlužné částky činí částku 51 247,23 Kč a je tvořena jistinou ve výši 48 757,23 Kč a úvěrovými poplatky ve výši 2 490 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok od 8. 6. 2022 do 21. 9. 2023 ve výši 6 555,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 17. 8. 2023 do 21. 9. 2023 ve výši 1 187,65 Kč a od 21. 9. 2023 běžící smluvní úrok ve výši 12,5% ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z jistiny 48 757,23 Kč do zaplacení. 2. Ve věci byl soudem vydán dne 12. 10. 2023 elektronický platební rozkaz č. EPR 246707/2023-5, který se nepodařilo doručit žalovanému, proto ho soud usnesením ze dne 2. 11. 2023 zrušil. 3. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že vycházela nejen z informací poskytnutých samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje, také z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu komerční banky a. s . Vyhodnotila informace získané z bankovního a nebankovního registru klientských informací (BRKI/NRKI) a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále prověřila úvěruschopnost lustrací v dalších registrech a databázích. Posoudila jeho příjem a výdaje a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. 4. Ve věci bylo na den 1. 2. 2024 nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci předvoláni. Současně s předvoláním bylo žalobkyni zasáno i sdělení, že z dosud doložených listin podle názoru soudu žalobkyně neunáší důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně omluvila a další listiny k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila. Žalovaný se k nařízenému jednání dostavil, uvedl, že v nejbližší době bude žádat o povolení oddlužení. V době, kdy si úvěr bral, pracoval ve [anonymizováno] v [obec], následně ale ztratil zaměstnání a nebyl schopen úvěr dále splácet. Nyní již ¾ roku pracuje jako kuchař s čistým příjmem asi 17 000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 6. 2022 elektronicky smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě týž den poskytla žalovanému částku 50 000 Kč s úrokovou sazbou 12,5% ročně s tím, že úvěr bude žalovaný splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 1 139 Kč až do 25. 5. 2027. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 8. 6. 2022. Dopisem ze dne 28. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru s tím, že pokud do 16. 8. 2023 nebude uhrazen, dojde k tomuto datu k jeho zesplatnění. 6. Z historického výpisu vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil dne 18. 7. 2022 částku 295,14 Kč, která byla započítána na úrok, dále dne 25. 7. 2022 částku 1 139 Kč, ze které bylo 618,17 Kč započítáno na jistinu a 520,83 Kč na úrok a dne 14. 9. 2022 částku 1 139 Kč, ze které bylo 624,60 Kč započítáno na jistinu a 514,40 Kč na úrok. Celkem tedy žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 573,14 Kč, ze které bylo na jistinu započítáno pouze 1 242,77 Kč. 7. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a má dosaženo středoškolské vzdělání bez maturity jeho měsíční výše příjmu činí 25 000 Kč a tuto doložil čestným prohlášením, Čestným prohlášením také doložil příjmy z podnikatelské činností, kde uváděl roční výši 260 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků, jejichž měsíční příjem měl být 23 000 Kč. Prohlášené měsíční výdaje domácnosti měly činit 7 500 Kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti potom 20 343 Kč. Spotřebitel dlužil [právnická osoba] částky 12 272,76 Kč na kreditní kartě, dále částku 12 048,53 Kč, kterou splácel po 404 Kč měsíčně a částku 161 199,14 Kč (úvěr 170 000 Kč), kterou splácel po 2 666 Kč. S těmito platbami nebyl žalovaný v prodlení. 8. Výzvou ze dne 31. 8. 2023 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 58 171,29 Kč s příslušenstvím nejpozději do 7. 9. 2023. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). 11. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně porušila povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného, prováděla lustraci ve všech dostupných registrech, s negativním výsledkem. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné listinné důkazy (např. výpisy z účtu, výplatní pásky apod.), ze kterých by se podávaly konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalovaného, což činí její závěr o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepřezkoumatelným. Z pouhého čestného prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích nelze dovodit řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jiné listiny žalobkyně, i přes výzvu soudu, nepředložila. 13. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaný je povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 2 573,14 Kč, v době přiměřené jeho možnostem. Za dobu přiměřenou možnostem žalovaného přitom soud považuje období 4 měsíců. Proto postupoval podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 47 426,86 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. 14. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 47 426,86 Kč a neúspěch v částce 3 820,37 Kč. Ke zkapitalizovaným úrokům soud nepřihlížel. Odečteme-li