7 C 106/2023-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 45 580,12 Kč z titulu smlouvy o dodávce zemního plynu ze dne 31. 8. 2020, na základě které se žalobkyně zavázala žalované dodávat plyn a související služby v odběrném místě č. OPM: [číslo] a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby a dodaný plyn zaplatit. Žalobkyně za dodané služby a plyn vystavila žalované faktury [číslo] splatné dne 8. 10. 2021 ve výši 41 261,26 Kč a [číslo] splatné dne 13. 2. 2022, ve výši 5 201,32 Kč, které dle žaloby žalovaná ani přes výzvy žalobkyně nezaplatila. Ze stejného důvodu se žalobkyně domáhala přiznání i úroků z prodlení z dlužných částek, požadovala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 261,26 Kč od 9. 10. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 11,75 % ročně z částky 41 261,26 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 15 % ročně z částky 41 261,26 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, dále úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 5 201,32 Kč od 14. 2. 2022 do 30. 6. 2022 a ve výši 15 % ročně z částky 5 201,32 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení. 2. Okresní soud ve Svitavách ve věci nevydal elektronický platební rozkaz z důvodu chybně účtovaného příslušenství pohledávky a ve věci nařídil soudní jednání na den 9. ledna 2024, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně na podané žalobě trvala. Uvedla, že v mezidobí došlo k tomu, že byl ve prospěch žalované vypočten přeplatek ve výši 882,46 Kč a tento přeplatek byl jednostranným zápočtem ze dne 25. 2. 2022 započten na žalovanou částku. Dále uvedla, že je si vědoma toho, že úroky z prodlení mají být konstantní, nikoliv tak, jak jsou uvedeny v žalobě. Navrhla, aby žalobě bylo vyhověno v tom rozsahu, jak bylo předneseno u jednání. Dále uvedla, že žaloba nebyla vypracována zástupcem žalobkyně, na nákladech řízení požadovala přiznat jeden úkon právní služby, paušální náhradu k tomuto úkonu, ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět, celkem za 4,5 hodiny, tj. devět půlhodin, daň z přidané hodnoty, cestovní náhrady a zaplacený soudní poplatek. 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované do jimi sjednaného odběrného místa elektřinu a plyn, žalovaná se zavázala za tyto služby zaplatit. Odběrným místem byla adresa [obec a číslo] Součástí smlouvy účastníci učinili i Ceník produktu [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] a Všeobecné podmínky sdružených služeb dodávky a dodávky. 4. Z faktury za sdružené služby dodávky plynu [číslo] ze dne 24. 9. 2021, splatné dne 8. 10. 2021, soud zjistil, že žalobkyně fakturoval žalované za dodaný plyn v množství 53.4563 MWh a služby ve výši 41 261,26 Kč. Jednalo se o odečtové období 9. 10. 2020 – 31. 12. 2020. 5. Z faktury za sdružené služby dodávky plynu [číslo] ze dne 30. 1. 2022, splatné dne 13. 2. 2022, soud zjistil, že žalobkyně fakturoval žalované za dodaný plyn v množství 4.5924 MWh a služby ve výši 5 201,32 Kč. Jednalo se o odečtové období 4. 9. 2021 – 31. 12. 2021. 6. Z upomínky ze dne 9. 5. 2023 a 27. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení částky 5 201,32 Kč a 40 378,80 Kč nejpozději do 16. 5. 2023. 7. Z jednostranného zápočtu pohledávek ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že na základě faktury [číslo] byl přeplatek ve výši 882,46 Kč odečten z faktury [číslo] z částky 41 261,26 Kč. 8. Nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny dodaného plynu vyplývá z ustanovení § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a z předložených faktur (po zohlednění zápočtu). Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že uvedenou pohledávku, nebo její část, zaplatila a kdy. Soud proto podané žalobě plně vyhověl co do částky 45 580,12 Kč. 9. Dle ust. § 1970 NOZ má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po splatnosti mimořádné faktury, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění novel. 10. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala úroku z prodlení nad rozsah úroků z prodlení uvedených ve výroku I. 11. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 2 280 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila částku 1 824 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 456 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, přísluší jí proto proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Neúspěch dle výroku II. ohledně části úroků je nepatrný a soud jej nepovažuje neúspěchem ve věci. Soud náklady řízení žalobkyně přiznal dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 7. 2014. V této věci žalobkyně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení pouze za úkon při účastí u jednání soudu s paušální náhradou, náhradou za ztrátu času, cestovní náhrady a úhradu zaplaceného soudního poplatku. Za úkon právní služby – účast při soudním jednání náleží žalobkyni náhrada dle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 2 940 Kč, dále jí náleží paušální náhrada za tento úkon ve výši 300 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši devět půlhodin, tedy za 4,5 hodiny, tj. 900 Kč, cestovné k jednání soudu osobním automobilem Škoda Scala [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět, celkem 2 x 172 km, se sazbou základní náhrady dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 341/2023 Sb. ve výši 5,60 Kč km, průměrnou spotřebou dle technického průkazu vozidla 5,3 l /100 km, průměrnou cenou za 1 litr pohonných hmot dle § 4 písm. a) citované vyhlášky 38,20 Kč l pohonných hmot, tedy náhradou za jeden km (38,20 x 5, 3/100 = 2, 0246 + 5,60), tj. 7, 6246 Kč km, celkem cestovní náhrady 7, 2646 x 344 km = 2 622,90 Kč, dále má nárok na daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. 1 420,20 Kč + zaplacený soudní poplatek ve výši 2 280 Kč (viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozsudku), tedy po zaokrouhlení činí celkové náklady 10 463 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůta ke splnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.