7 C 110/2023-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 30. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným dne 6. 2. 2023, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, která měla být splacena jednorázově dne 8. 3. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Částka 10 000 Kč byla žalovanému připsána na účet číslo , č. účtu, . Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit celkem 13 800 Kč do 8. 3. 2023, dle žaloby na uvedenou zápůjčku dosud nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 5. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.2. Soud usnesením ze dne 13. 12. 2023 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7C 110/2023-27 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 19. 2. 2024 sdělila, že ve věci nenavrhuje žádné další prokazování o ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že úvěrující před poskytnutím finančních prostředků ověřil, že se žalovaný nenachází v insolvenčním rejstříku a registru exekucí. S ohledem na výši úvěru, která byla nižší než minimální měsíční mzda v té době, mohl žalovaný úvěr uhradit, pokud by k tomu měl vůli. Žalobkyně navrhla, aby soud oslovil banku žalovaného s dotazem, zda byla dne 6. 2. 2023 poukázána na účet shora částka 10 000 Kč a zda účet náležel žalovanému. Tím bude ověřeno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému jistinu zápůjčky, a tedy oprávněnost jejího nároku na vrácení této částky, a to buď z titulu smluvního plnění ze smlouvy o zápůjčce, nebo z nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále omluvila svoji neúčast u jednání.4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 2. 2023 soud zjistil, že dne 6. 2. 2023 v 15:33 hod byla poukázána částka 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, pod ID transakce , Anonymizováno, .5. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, byla omluvena, žalovaný se bez omluvy nedostavil.6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, uzavřené dne 6. 2. 2023 mezí společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou zápůjčku uhradit spolu s poplatkem ve výši 3 800 Kč do 8. 3. 2023. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 4 933,41 %.7. Z Rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2023 a z Realizační smlouvy o postoupení pohledávek číslo 2 uzavřených mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a ze seznamu pohledávek – přílohy číslo 1 - soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena současné žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky na současnou žalobkyni vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě částky 18 090 Kč do tří dnů od oznámení.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 17. 10. 2023.10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 27. 12. 2023 bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, je účtem žalovaného a že na uvedený účet byla dne 6. 2. 2023 připsána částka 10 000 Kč.11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, aniž by zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřil, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude, uvedla, že úvěr byl poskytnut v takové výši, kterou by žalovaný byl schopen splatit, pokud by k tomu měl vůli, aniž by jakkoli doložila, jak k takovému závěru došla, respektive její právní předchůdce. Soud neměl k dispozici žádné listinné podklady, ze kterých by mohl úvěruschopnost žalovaného dovodit, tedy výplatní pásky žalovaného v době poskytnutí úvěru, výpisy z účtu, kde by soud posoudil příjmy a výdaje žalovaného apod.16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudil, k poskytnutí úvěru přistoupil bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Dále bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní poplatky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a pro částku 3 800 Kč a úroků z prodlení z částky 13 800 Kč od 9. 3. 2023 do zaplace