7 C 113/2023-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 23. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 15 115 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 1. 2023, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány na účet číslo , č. účtu, téhož dne. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 275 Kč. Jistina a poplatek byly dle smlouvy splatné dne 3. 2. 2023. Dle žaloby žalovaná na zápůjčku ani přes výzvy nic neuhradila. Zápůjčka byla poskytnuta přes webové stránky www.coolcredit.cz. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout kopii dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Před uzavřením smlouvy si dále od žalované vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, respektive nahlédnutím do databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Dle žalobkyně tato splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschpnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně požadovala přiznání částky 14 775 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek 2 275 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč). Dále se žalobkyně domáhala dle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce přiznání smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč do dne 15. 11. 2023, tedy ke dni vyhotovení žaloby, ve výši 2 840 Kč. Rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 12 275 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení.2. Soud usnesením ze dne 20. 12. 2023 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschpnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7C 113/2023-23 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na základě citované výzvy sdělila, že žalobu nebude doplňovat s tím, že si je vědoma, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná. Požádala, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyně vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostala, tj. vrátit bezdůvodné obohacení a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. Dále uvedla, že žalovaná do doby zaslání uvedeného vyjádření na svůj dluh ničeho neuhradila.4. Další podáním doručeným soudu dne 11. 1. 2024 se žalobkyně omluvila z nařízeného jednání a souhlasila s tím, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. V případě pochybností soudu žádala, aby si soud vyžádal zprávu od banky, kdo je majitelem účtu, na který byla částka 10 000 Kč připsána.5. K soudem nařízenému jednání dne 13. 2. 2024 se žalobkyně nedostavila, byla omluvena. Žalovaná se bez omluvy nedostavila.6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, nejpozději do 3. 2. 2023. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 111 %, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/07. Z upomínky ze dne 10. 2. 2023, ze dne 17. 2. 2023 a z opakované výzvy k úhradě ze dne 24. 2. 2023, 5. 3. 2023 a 20. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 19 063 Kč do tří dnů a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč s poučením, že v případě neuhrazení dlužných částek budou tyto vymáhány soudní cestou. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 19. 10. 2023.9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 29. 12. 2023 soud zjistil, že účet číslo, tel. číslo, patřil žalované a že na tento účet byla dne 4. 1. 2023 připsána částka ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalobkyně řádně nesplácela. Žalobkyně pouze v žalobě uvedla, že si vyžádala od žalované informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila dle dokumentů a nahlédnutím do databází a zjištění zaevidovala do zákaznické karty žalované. Žádné doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila, nepředložila ani zákaznickou kartu, kde by údaje byly obsaženy, na výzvu soudu sdělila, že žalobu doplňovat nebude a žádá o vrácení částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ověření úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně pouze formální a nedostatečné, bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti. O tom svědčí i to, že žalovaná na uplatněnou pohledávku nezaplatila vůbec ničeho.15. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalované poskytnuty a že žalovaná na tuto částku nic neuhradila. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Sou