7 C 20/2024-32 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 13. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 140 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 3. 202, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, a to na účet , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 23. 4. 2023. Dle žaloby žalovaný na poskytnutou zápůjčku nic neuhradil. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, dle žalobkyně tedy tato splnila svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschpnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 250 Kč, dále přiznání částky 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného za zaslané písemné výzvy a smluvní pokutu dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to ode dne 24. 4. 2023 do dne 7. 2. 2024 ve výši 2 890 Kč. Rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z dlužné částky 13 250 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.2. Soud usnesením ze dne 4. 3. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7C 20/2024-24 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 7. 3. 2024 sdělila, že ve věci nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. Uvedla, že žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil.4. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a) o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 24. 3. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději do 23. 4 2023. Zápůjčka byla poskytnuta na účet číslo , č. účtu, . Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 2 969 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba6. Z výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala na účet číslo , č. účtu, částku 10 000 Kč.7. Z upomínky ze dne 30. 4. 2023 a 7. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 3. 2023.8. Z opakovaných výzev k úhradě ze dne 14. 5. 2023, 23. 5. 2023 a 7. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 761 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou.10. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 11. 3. 2024 soud zjistil, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byla dne 24. 3. 2023 připsána částka 10 000 Kč.11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, aniž by zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřil, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude a navrhla, aby poskytnutá zápůjčka byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného.16. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila, k poskytnutí úvěru přistoupila bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného. O tom svědčí i to, že žalovaný na uplatněnou pohledávku nezaplatil vůbec ničeho.17. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalovanému poskytnuty a že žalovaný na tuto částku nic neuhradil. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel. Žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní poplatky, které nebyly platně sjednány. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, protože ve smyslu § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaný dosud v prodlení není, neboť splatnost dlužné částky se stanovuje až nyní soudním rozhodnutím (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud výrokem I. s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a pro částku 3 250 Kč, úroky z prodlení z částky 13 250 Kč od 24. 4. 2023 do zaplacení, pro náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále pro částku 2 890 Kč, byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta.18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 18 640 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 10 000 Kč a žaloba byla pro částku 8 640 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalobkyně 54 % ku 46 % žalovaného. Rozdíl úspěch