10 C 108/2025-24 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky z titulu nevrácené zápůjčky. V žalobě uváděl, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 19. 2. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalovanému zapůjčil částku 100 000 Kč, a to v hotovosti před podpisem smlouvy. Žalovaný se zapůjčenou částku zavázal vrátit žalobci do 28. 2. 2025, avšak do uvedeného data žalobci zápůjčku nevrátil a nereagoval ani na výzvy žalobce k jejímu vrácení. Zůstal nekontaktní a nereagoval ani na předžalobní výzvu. Povinnost vrátit žalobci předmět zápůjčky vyplývá z ustanovení § 2390 obč. zák., žalobce navrhuje, aby žalovanému bylo uloženo žalovanou částku žalobci zaplatit včetně úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 2. 2025 vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 19. 2. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalovanému zapůjčil částku 100 000 Kč, a to v hotovosti před podpisem smlouvy, přičemž podpisem smlouvy žalovaný tuto skutečnost výslovně potvrdil. Žalovaný se zapůjčenou částku zavázal vrátit žalobci do 28. 2. 2025. Mezi účastníky byl sjednán i úrok s mluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením, tyto nároky však nejsou předmětem této žaloby.5. Žalobce tvrdí, že žalovaný částku, která byla předmětem zápůjčky ani částečně nezaplatil a je skutečně břemenem tvrzení a následně důkazním břemenem žalovaného, aby tvrdil a prokázal, že předmět zápůjčky žalobci (byť částečně) vrátil. Žalovaný však žádné tvrzení v tomto smyslu neučinil (žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil), soud tedy vychází z tohoto tvrzení žalobce. To je navíc nepřímo dokazováno předžalobní výzvou ze dne 29. 4. 2025, která byla podána na poště podle podacího lístku dne 30. 4. 2025, v níž žalobce tvrdí, že částka odpovídající předmětu zápůjčky nebyla žalovaným zaplacena (vrácena) žalobci.6. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 19. 2. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalovanému zapůjčil částku 100 000 Kč, a to v hotovosti před podpisem smlouvy, přičemž podpisem smlouvy žalovaný tuto skutečnost výslovně potvrdil. Žalovaný se zapůjčenou částku zavázal vrátit žalobci do 28. 2. 2025. Žalovaný předmět zápůjčky (částku 100 000 Kč) ve stanovené lhůtě ale ani později nevrátil, proto soud žalovanému podle § 2390 obč. zák. uložil žalobci dlužnou částku zaplatit.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný je prokazatelně od 1. 3. 2025 v prodlení, vznikl žalobci i nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 obč. zák. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od 8. 5. 2025. Požaduje tedy vlastně méně, než by mohl, což je jistě věcí jeho volby a nebyl důvod proč mu úrok z prodlení od tohoto data nepřiznat.9. Žalobce měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní služby advokáta podle § 7 advokátního tarifu po 5 100 Kč, třech paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradě za 21 % DPH, protože advokát je jejím plátcem. Celkem tak náklady řízení činí 24 146,50 Kč.