10 C 176/2025-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že dne 3. 2. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 4. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 4. 2025, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 5. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15.4.2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na orušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 28. 7. 2025. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně částku ve výši 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínky č. 1 a 2, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru s možností řešení, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru č. , hodnota, splatná dne 15.4.2025 a byl vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a seznámen s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Žalovaný byl upomínkami upozorněn na skutečnost, že při neuhrazení dluhu může žalobkyně zesplatnit jistinu úvěru a tuto soudně vymáhat. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 11. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, dostal se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Z tzv. předsmluvní informace a ze samotné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru vzal soud za prokázané, že dne 3. 2. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Podle článku IV. Smlouvy měla být z této částky částka 50 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Splátky činily 7 500 Kč měsíčně.5. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky vzal soud za prokázané, že částka 50 000 Kč byla poukázána dne 4. 2. 2025 na účet žalovaného č. , č. účtu, .6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 4. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 20. 4. 2025. To vyplynulo z předložených upomínek a ze zesplatnění ze dne 20. 4. 2025. soud v zásadě vychází z výpočtu dlužné částky tak jak ji v žalobě uvádí žalobkyně, soud z ní však vychází jen pro případ, že by smlouva byla sjednána platně.7. Ze smlouvy samotné a z přílohy č. , hodnota, vyplynulo, že žalobkyně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z jeho příjmu 60 000 Kč měsíčně. Tento příjem však není ničím doložen. Současně vychází nákladů na bydlení rovněž ničím nedoložených ve výši 12 000 Kč a pravidelných měsíčních závazků ve výši 20 000 Kč. Pomineme-li skutečnost, že žalobkyně uvedený příjem a výdaje žalovaného nijak neprokazuje, je zřejmé, že příjem sám o sobě by zřejmě splátku ve výši 7 500 Kč umožňoval. Současně však je zřejmé, že částka ve výši 12 000 Kč na bydlení žalovaného může odpovídat skutečnosti a z obecné zkušenosti je zřejmé, že částka na bydlení může být právě v této výši. Současně žalobkyně vychází z přiznané částky závazků žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně. To je závazek poměrně značný vzhledem k tvrzenému příjmu žalovaného, představující poměrně vysoké riziko pro schopnost žalovaného další závazky splácet, zvláště, když má dvě nezaopatřené děti Náklady domácnosti mimo bydlení jsou kalkulovány na částku 6 000 Kč, což je částka dle názoru soudu nereálná – nízká. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně a nesprávně prověřila schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, zejména pokud jde o výdaje žalovaného na ostatní potřeby domácnosti a podcenila skutečnost, že žalovaný měl poměrně vysoké závazky ve výši 20 000 Kč. Porušila tím svoji povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je nutno úvěrovou smlouvu s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za absolutně neplatnou. Toto ustanovení současně ukládá žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu úvěru tedy částku 50 000 Kč, poníženou o případné zaplacené částky.8. Smlouva byla uzavřena 3. 2. 2025 a splatnost jednotlivých splátek byla stavena na 15. den v měsíci. Žaloba současně vychází z toho, že žalovaný se dostal do prodlení ze splátky splatné dne 15. 4. 2025. Z tohoto tvrzení tedy logicky vyplývá, že žalovaný zaplatil splátky za únor a březen 2025, tedy 2 splátky po 7 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok pouze na jistinu úvěru 50 000 Kč a žalovaný na ni zaplatil 15 000 Kč má tak žalobkyně nárok na zaplacení částky 35 000 Kč, kterou soud uložil žalovanému také ve prospěch žalobkyně zaplatit. Vzhledem k dikci ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zejména poslední věty tohoto ustanovení, nevznikl žalobkyni nárok na další sjednané částky, ani na příslušenství. Proto byla žaloba co do zbytku zamítnuta.9. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle míry jejího úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala včetně příslušenství ke dni vydání rozhodnutí částku 52 591 Kč a byla úspěšná co do částky 35 000 Kč. Byla tedy úspěšná z 67 % a neúspěšná ze 33 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % (67 – 33 = 34). Její náklady spočívaly v zaplaceném a doměřovaném soudním poplatku ve výši 2 550 Kč, v odměně advokáta za dva plné a jeden poloviční úkony právní služby advokáta (předžalobní výzva neobsahuje právní rozbor věci) po 3 140 Kč podle § 7 advokátního tarifu a ve třech paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem10 850 Kč a 34 % z této částky činí3 689 Kč.10. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 2 040 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1 c) sazebníku, tedy do výše 2 550 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 510 Kč.