10 C 207/2025-53 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 6. 2022. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a byl mu vyplacen dne 29. 6. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,80 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách. Konečná splatnost měla nastat dne 22. 6. 2022. Žalobkyně požaduje úrok pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tj. od 29. 6. 2022 do 26. 11. 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy na dluh zaplatil celkem 93 808 Kč a žalobkyně požaduje zaplacení 62 933,04 Kč. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, nabyla předmětnou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřenou se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z jednání se neomluvil, proto soud věc projednal bez jeho účasti u jednání podle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, její přílohy č. 1, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 6. 2022. Žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a byl žalovanému vyplacen dne 29. 6. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,80 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 608 Kč splatných vždy ke 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru.4. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 11. 2024 vzal soud za prokázané, že původní věřitel žalovanému sděloval, že se se ocitl v prodlení se zaplacením splátky o délce 65 dnů a k uvedenému datu tak došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru.5. Žalovanému tedy byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Zaplaceno bylo 93 808 Kč. To vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, z karty klienta a žalovaný proti tomuto tvrzení ani nijak nebrojil.6. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, nabyla předmětnou pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 uzavřenou se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , což vyplynulo ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení tohoto postoupení.7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, je možno říct, že soud v zásadě souhlasí s tím, k jakým zjištěním dospěla žalobkyně, pokud jde o příjmy žalovaného. V tzv. hodnocení klienta je uveden příjem (pravidelní, měsíční) 25 480 Kč, což v zásadě odpovídá zjištěným příjmům žalovaného za měsíce březen 2022 (21 566 Kč), duben 2022 (24 690 Kč), květen 2022 (25 790 Kč), červen 2022 (25 965 Kč) zjištěným z potvrzení banky o provedení plateb těchto mezd a rovněž z výplatního lístku za květen 2022. Toto zjištění příjmů se soudu jeví jako dostatečné. V hodnocení klienta je však rovněž uvedeno, že životní minimum klienta je 4 250 Kč a náklady bydlení 3 670 Kč. Dále jsou uvedeny splátky , právnická osoba, . ve výši 3 513 Kč. Uvedené náklady bydlení se soudu jeví jako zcela nereálné, dle názoru soudu obecné zkušenosti odpovídá, že v roce 2022 musely být náklady žalovaného jednoznačně vyšší, a to i za situace, že bydlí ve vlastním bydlení, jak žalovaný uvedl. Uvedená částka nákladů na bydlení navíc není ničím doložena. Pokud jde o částku životního minima, s touto soud sice nijak nepolemizuje, nicméně tento údaj, pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, nepovažuje soud za relevantní. Současně je zřejmé, že žalovaný měl další úvěr u žalobkyně se splátkami 3 513 Kč. Za relevantní by soud naopak považoval údaje o skutečných nákladech na život žalovaného. Takový údaj však hodnocení klienta neobsahuje. Dle názoru soudu tak žalobkyně nedostatečně, a tedy i nesprávně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho náklady na bydlení a na život, když žádné jiné důkazy k těmto skutečnostem žalobkyně nepředložila. Na tom nemohlo nic změnit ani to, že žalovaný neprochází tzv. nebankovním registrem, případně registrem SOLUS. Navíc dle názoru soudu se jeví pro účely prověření úvěruschopnosti i příjem žalovaného mezi 21 500 Kč – 26 000 Kč měsíčně vzhledem k výši úvěru a s ohledem na jeho další závazky jako příliš nízký.8. Dle názoru soudu tedy žalobkyně nevyhodnotila úvěru schopnost žalovaného náležitě dostatečně a správně, respektive to neprokázala a neprokázala tak ani to, že splnila povinnost důkladně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného, kterou jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a vzhledem k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v rozporu s tímto ustanovením, je nutno považovat tuto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí je žalovaný povinen jako spotřebitel zaplatit žalobkyni pouze jistinu úvěru. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 60 000 Kč jako jistina úvěru. Na tuto jistinu (a vlastně na celý úvěr) žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně zaplatil 93 808 Kč. Byl povinen zaplatit pouze poskytnutou a nevrácenou jistinu, žalovaný však jistinu zcela zaplatil. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Žalovaný byl ve věci úspěšný, soud však nezjistil, že by mu vznikly náklady řízení, respektive se jich výslovně vzdal. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.