17 C 113/2025-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen „banky“) domáhala zaplacení 548 909,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 702,17 Kč, úrokem ve výši 11 % ročně z částky 546 209,11 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 52 163,02 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 548 909,11 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2022, na jejímž základě banka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2022 vzal soud za prokázané, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč, přičemž částka 567 097,83 Kč měla být použita na splacení dluhu za , právnická osoba, ., a zbývající část jistiny měla být vyplacena na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit bance 986 149,62 Kč, ve splátkách ve výši 8 265 Kč měsíčně (poslední ve výši 119,62 Kč).4. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že banka poukázala částku 567 097,83 Kč na účet , právnická osoba, ., a částku 32 902,17 Kč na účet žalovaného platbami ze dne 26. 8. 2022, a že žalovaný splatil celkem 140 533,11 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně příloh a souvisejících listin vzal soud za prokázané, že banka a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky za žalovaným.6. Z výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému jednoduchou výzvu k plnění.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že banka poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná podle § 87 odst. 1 věty I zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál.13. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatila žalobkyni částku 459 466,89 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 600 000 Kč a částečným plněním ve výši 140 533,11 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Žalobkyně nárokovala celkem 761 248,09 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 80 571,67 Kč a jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 53 902,12 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 459 466,89 Kč (tj. 60,4 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu 20,8 %, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 27 445,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 47 325,86 Kč, tj. z tarifní hodnoty 548 909,11 Kč odměna podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění, pro věc rozhodném, ve výši 36 750 Kč za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení jednoduchá výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání), paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč za tomu odpovídající 4 úkony právní služby, cestovné na trase , adresa, (33 km) ve výši 262,28 Kč a náhrada podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 2 promeškané půlhodiny strávené cestou ve výši 300 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř.16. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.17. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.